Ústecké kalendárium – listopad 2002
orthopedic pain management

 

10. listopadu 1867 se v Ústí nad Orlicí narodil pozlacovač a malíř Josef František SPRINGER.

Navštěvoval večerní umělecko-průmyslovou školu v Praze. Maloval kostely a obrazy svatých, křížové cesty a zdobil oltáře a kříže po Čechách i na Moravě. V našem městě jsou známé především jeho obrazy Panny Marie a dodnes  dochovaná  část obrazů pro kapličky ústecké křížové cesty, které jsou uloženy ve sbírkách ústeckého muzea.

Josef  Fr. Springer se věnoval i malbě papírových betlémů. Jim malované figurky a stromy jsou rozšířené v Ústí, České Třebové a ve Svitavách. Ve sbírkách městského muzea je zastoupená i tato jeho tvorba a veřejnost je mohla spatřit na tradičních muzejních vánočních výstavách betlémů.

Jeho chalupa stávala v místech dnešní novostavby na rohu ulice TGM a Tyršovy čp. 107. Josef František Springer zemřel v roce 1947.

 

19. listopadu 1967 zemřel v Brně letec, příslušník československého zahraničního letectva, plukovník, ústecký rodák  Josef Bohdan MIKULÁŠTÍK.

Narodil se 4. července 1906 na ústecké faře Jednoty bratrské, kde jeho otec působil jako farář. Obecnou školu vychodil v Potštejně, reálné gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Studia však nedokončil. Začal pracovat ve výrobně kartáčů, později jako skladník v továrně na výrobu pian v Potštejně. Vyučil se obchodním příručím v oboru módním, střižním a galanterním. 1. října 1926 odešel na vojnu do leteckého učiliště v Prostějově. Absolvoval několik leteckých kurzů a  zůstal zde až do 1. dubna 1931, kdy byl v hodnosti četaře propuštěn do civilu.

Vrátil se zpět do Ústí  a otevřel si v dnešní ulici J. Kociana obchod se sportovními potřebami. Zapojil se do práce v Sokole a stál se průkopníkem bezmotorového létání v Ústí. Po roce 1935 se zařadil mezi přední organizátory a instruktory Masarykovy letecké ligy v Ústí nad Orlicí. Létat jezdil i na letiště do Pardubic.

Po obsazení republiky odešel do exilu. Přes složitou a náročnou cestu přes Polsko, Rusko a Turecko se dostal do Anglie. 25. června 1941 byl jako letec přijat za příslušníka britského královského letectva. Podílel se na výcviku leteckých navigátorů a pozorovatelů, později leteckých střelců. Zhoršující se zdravotní stav ho vedl k přeškolení na kontrolora leteckého provozu. Tato služba vyžadovala absolutní smysl pro odpovědnost, preciznost, soustředění a rozhodnost. Všechny tyto nároky Josef splňoval.

Po skončení II. světové války, 12. srpna 1945, byl v hodnosti Flying Officer propuštěn ze služeb RAF a vrátil se domů.  Svoji válečnou kariéru uzavřel sumou neuvěřitelných 1.002,15 nalétaných hodin.

Po válce byl přidělen jako kontrolor leteckého provozu na letišti v Brně, později v Praze. 12. dubna 1947 byl přijat za člena důstojnického sboru z povolání. V Ústí nad Orlicí zrušil svůj obchod a odešel s rodinou do Brna.

1. srpna 1949 byl však z armády propuštěn a jako tzv. „zápaďáku“  mu nastaly problémy se zaměstnáním. Nejprve pracoval jako vedoucí dílny v Čistírnách a opravnách města Brna. Po propuštění pracoval jako vrtmistr v moravských zeměvrtných závodech. V říjnu 1964 odešel do invalidního důchodu.

Ještě za svého života se dočkal částečné rehabilitace. V roce 1965 byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Povýšení do hodnosti plukovníka se již nedožil. Bylo mu uděleno 19. března 1991 in memoriam.

V roce 1993 byla na letišti v Ústí nad Orlicí, jemu a Václavu Pánkovi odhalena pamětní deska.

(KR  713)

20. listopadu 1877 se v Ústí nad Orlicí narodil český mineralog a petrograf, profesor Bohuslav JEŽEK.

            V letech 1913 - 1920 působil jako pedagog na univerzitě v Praze, od roku 1920 profesor Vysoké školy báňské v Příbrami. Zabýval se rudními nerosty, výzkumem českých nalezišť zlata, pyropů a chryzolitů a krystalografickým výzkumem. Je autorem více než třiceti odborných děl, např. „Geometrická krystalografie“, „Mineralogie“, „České zlato a jeho budoucnost“, „Drahokamy“ atd.

     Bohuslav Ježek zemřel v Písku 10. ledna 1950.

           

26. listopadu 1892 se v Pardubicích narodil všestranný hudebník, divadelní ochotník a organizátor kulturního a společenského života našeho města Jaromír LAHULEK.

Jaromír Lahulek  přišel do Ústí nad Orlicí 14. prosince 1914 jako úředník spořitelny. Již po čtyřech měsících pobytu v našem městě vystupoval v roli přednosty stanice Sardelky ve veselohře "Srážka vlaků". O rok později se stal členem divadelního ochotnického souboru Vicena. Postupně vytvořil na 47 rolí a řadu dalších divadelních her režíroval. K nejvýznamnějším patřila hra Karla Čapka "R.U.R.", která byla poprvé na mimopražské scéně uvedena 30.5.1921 právě v Ústí nad Orlicí. K některým hrám, např. k Jiráskové "Lucerně" a "Otci", "Paličově dceři" J.K. Tyla,"Antigoně", "Meluzíně", dokonce napsal i scénickou hudbu, kterou potom sám s orchestrem nastudoval.

Jaromír Lahulek přišel s myšlenkou na postavení nové divadelní budovy v Ústí nad Orlicí. Po  ustavení Družstva pro postavení divadelní budovy se stal jeho prvním pokladníkem.  Největší odměnou se mu potom stal čestný úkol, zaujmout jako první místo dirigenta při slavnostním provedení Smetanova "Tajemství" v zahajovacím představení v září 1936. Jaromír Lahulek často a velice rád vystupoval s kerhartickým ochotnickým spolkem Havlíček. Jako projev vděku a uznání jeho zásluh byl jmenován čestným členem tohoto spolku.

            K největším Lahulkovým zálibám patřila hudba. Byl to muzikant tělem a duší. Uměl hrát téměř na všechny hudební nástroje. Přes dvacet let byl dirigentem Orchestrálního sdružení v Ústí nad Orlicí. Pod jeho vedením byla provedena slavná oratoria Haydnovo "Stvoření světa" a Dvořákova "Stabat Mater". Dále s orchestrem nastudoval Smetanovu operu "Dalibor", "Hubička" a již zmíněné "Tajemství". Ani ústecká dechová hudba se neobešla bez jeho působení. Pod jeho taktovkou slavila dlouhá léta velké úspěchy sokolská dechová hudba, která neměla v širokém okolí konkurenci. Velkým Lahulkovým koníčkem  byla i varhanní hudba. V ústeckém chrámu zazněla v jeho podání mnohá slavná díla světových mistrů. Jaromír Lahulek měl i velký podíl na založení hudební školy v Ústí nad Orlicí v roce 1939 a až do své nemoci v roce 1951 zde působil jako externí učitel.

            Ve výčtu bohaté činnosti Jaromíra Lahulka nelze opomenout jeho vlastní skladatelskou tvorbu. Mnohostranná znalost teorie a praxe jednotlivých nástrojů a osobní tvůrčí talent daly vzniknout celé řadě skladeb. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uloženo více než 80 rukopisů jeho skladeb. Jsou mezi nimi skladby pro taneční a dechový orchestr, pochody, hudební doprovody ke cvičení na sokolských sletech, scénická hudba k divadelním hrám, sborové zpěvy atd.

Jaromír Lahulek zemřel v Ústí nad Orlicí 5. prosince 1959 a je pochován na ústeckém hřbitově.

Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea v Ústí nad Orlicí