Ústecké kalendárium – prosinec 2003

orthopedic pain management

5. prosince 1923 se v Ústí nad Orlicí narodil hudebník, novinář a politik PhDr. Jan ZELENKA, CSc.

Již na gymnazijních studiích se rozhodl věnovat se hudbě. V této době vedl v Ústí nad Orlicí dětský pěvecký sbor a byl spoluorganizátorem hudebně-kulturního života ve městě. Sám velmi často vystupoval na tradičních ústeckých hudebních pátcích. Byl jedním z prvních úspěšných žáků ústecké hudební školy. Po maturitě začal studovat na pražské konzervatoři, obor dirigování. Jeho hudební dráhu však přerušila po druhé světové válce plicní choroba. Jan byl nucen se rozhodnout pro nové povolání. Začal studovat filozofii a žurnalistiku na Karlově univerzitě. Po uzdravení zůstala hudba jeho druhou profesí. Přestože řídil jen orchestry a sborová tělesa lehčího žánru, dostal příležitost dirigovat ve dnech 14. a 15. prosince 1972 dva koncerty Státní filharmonie Brno, jimiž byl zahájen cyklus abonentních koncertů populární hudby. Na programu byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Sergeje Rachmaninova.

Po skončení vysokoškolských studií pracoval krátkou dobu v diplomatických službách, později postupně jako redaktor Lidových novin, Československého rozhlasu a Československé televize, šéfredaktorem Večerní Prahy, redaktor Československé tiskové kanceláře, šéfredaktor časopisu Květy a od roku 1969 byl postaven do čela Československé televize. V roce 1971 byl zvolen poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za okres Ústí nad Orlicí.

Málo se ví, že Jan Zelenka překládal z němčiny a z angličtiny. Přeložil např. vědeckofantastické povídky anglického autora Avrama Davidsona, které vyšly v nakladatelství Odeon v roce 1977 pod názvem Šestá roční doba.

Jan Zelenka zemřel 21.2.1998.

9. prosince 1883 se v Ústí nad Orlicí narodil český vojenský kapelník a hudební skladatel, Václav NOVOTNÝ.

Václav Novotný se narodil v Ústí nad Orlicí 9. prosince 1883. Hudbu studoval ve svém rodišti u učitele Julia Kociana (pozn. otec Jaroslava Kociana) a od šestnácti let u vojenské hudby v Užhorodě. Soukromě se vzdělával u E. Lányiho v Miškolci a v kontrapunktu u J. Góbyho v Budapěšti. Po státní zkoušce pro vojenské kapelníky ve Vídni v roce 1908 byl kapelníkem u operetní společnosti v Banátě, později u městské hudby v Bánské Štiavnici, Zvoleni a Sandrikách. Na Slovensku působil téměř 13 let.

V letech 1931 - 1939 byl kapelníkem vojenské hudby v Hradci Králové. V roce 1946 odešel do výslužby a dva roky (1946 - 1947) řídil Městskou filharmonii v Hradci Králové. Václav Novotný napsal četné skladby, u kterých vycházel ze slovenských lidových písní.

Václav Novotný zemřel 24. prosince 1957 v Hradci Králové.

Florian Hernych, autor Josef Linhart, 1904, olej na plátně, 55 x 67 cm

9. prosince 1923 zemřel v Ústí nad Orlicí textilní průmyslník Florian HERNYCH.

Jako dvacetiletý vstoupil v roce 1875 do firmy svého otce, jejíž název od té doby zněl: Jan Hernych a syn. Velkou iniciativou Floriana Hernycha bylo zavedení mechanických stavů do tkalcovny (pozn. známá jako Perla 01 ). Znamenalo to počátek mohutného rozvoje Hernychovy firmy. V roce 1884 postoupil otec Florianovi celý závod a to mu umožňovalo novou iniciativu a podnikavost. V závodě instaloval např. dalších 300 mechanických stavů. Postupně kupoval objekty i mimo město Ústí nad Orlicí a budoval z nich moderní tkalcovny. Celkovým rozsahem svého podnikání ( v roce 1909 - 3000 mechanických stavů, 75000 vřeten, barevny, bělidla, úpravny, 2500 dělníků) se Florian Hernych zařadil mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele.

V roce 1902 zakoupil od dr. Pitra dům na tehdejším Svatojánském náměstí, který nechal odstranit a na jeho místě nechal v letech 1906 - 7 vystavět, podle návrhu arch. M. Blechy, secesní vilu, která sloužila jako jeho rodinné sídlo. Budovu do minulého roku využívala Základní umělecká škola Jaroslava Kociana.

Florian Hernych se narodil 4. 5 .1855.

19. prosince 1773 se narodil starosta města, muzikant a zakládající člen ústecké Cecilské hudební jednoty Jan KORMOUT.

Narodil se 19. prosince 1773 v budově staré školy u kostela (dnes sídlo Městské

policie). První hudební vzdělání získal u učitele Jana Jahody. Od roku 1803 byl členem, od roku 1822 druhým a od roku 1825 prvním starším Cecilské hudební jednoty v Ústí nad Orlicí.

Byl znám především jako horlivý návštěvník kůru, který přísně dohlížel na to, aby se hudebníci dostavili včas, zvláště na čtyři trubače, kteří tehdy provázeli intrádami vstup kněze na kazatelnu.

Jan Kormout patřil mezi všestranné hudebníky. Kromě církevní instrumentální hudby se věnoval i hudbě světské. Řídil ústeckou tureckou kapelu, která byla založena v roce 1820. Před jeho domem na ústeckém náměstí čp. 20 hrávala vždy dopoledne na Boží Hod velikonoční a svatodušní, o pouti a o posvícení.

Po Jiřím Čípovi byl 18. prosince 1826 zvolen starostou města Ústí nad Orlicí. Obě funkce vykonával velice svědomitě a pečlivě až do své smrti. Zemřel 9. února 1842 a byl pochován na ústecký, dnes již zrušený, starý hřbitov u kostela.

 

20. prosince 1783 se narodil první ústecký lékárník a organizátor divadelního života Jan Evangelista ANDRES.

Jan Andres se narodil v Ústí nad Orlicí ve starém rodinném domě čp. 288 jako druhý syn zámožného textilního manufaktora Josefa Andrese a Anny, rozené Králové. Přáním jeho otce bylo, aby studoval a stal se lékárníkem, snad právě proto, že v Ústí n. O. lékárna nebyla. Jan otcovu přání vyhověl. Po vystudovaní gymnázia působil jako praktikant ve Vysokém Mýtě v lékárně U zlatého orla, která patřila Antonínu Kolaříkovi. Tyrocionální zkoušku složil v roce 1805 v Praze. Asistentem byl pravděpodobně ve Vídni a tam také absolvoval povinný universitní rok. Magisterskou zkoušku vykonal ve Vídni 3. září 1807. Jeho otec zatím v Ústí nad Orlicí pro něho zakoupil dům čp. 23, který pro špatný stav nechal zbořit a na jeho místě postavil zcela nový zděný, už se zřetelem, že bude sloužit jako lékárna. (poz. dnes prodejna drogerie Racek). Magistr Jan Andres se do Ústí nad Orlicí vrátil na podzim roku 1807 a podal si žádost na zemském guberniu v Praze o povolení lékárny. Žádost mu byla 29. září 1808 vyřízena a povolení koncese expedováno 23. října 1808. Jan Evangelista Andres otevřel svoji lékárnu, tehdy první ve městě, 14. prosince 1808.

Pracovní začátky nebyly úspěšné, obyvatelstvo města bylo navyklé si kupovat léky u kořenářek a ve městě nebyl ani stálý lékař. Zdejší rodák Med. Dr. František Koráb, si tu sice postavil dům, ale ordinoval pouze příležitostně.

Při nevelkém pracovním zatížení se mohl Jan Andres věnovat divadlu, které zřídil ve svém domě. Jeho "theater odedřeva" byl na svou dobu jedinečným podnikem, budící náš obdiv ještě dnes. Své jeviště vybavil vším konfortem, jaký poznal ve Vídni. Hrálo se jen česky a všichni mladí lidé ochotničili. Z lékárníka Andrese se stal nadšený vlastenec a vášnivý divadelník. Každé jeho představení bylo událostí, na kterou dlouho vzpomínalo celé město. K jeho repertoáru patřila např. tragedie Abelino nebo Velký zbojník od Zschokkeho, kterou z němčiny přeložil Jan Hýbl z České Třebové. Jan Andres si troufal i na opery. Dával Gotterovu Medeu v překladu Karla Ignáce Thama s hudbou Jiřího Bendy a Vodní žínku od neznámého autora, která svou pohádkovou výpravou okouzlila celé Ústí. Vítány byly i první české původní hry, např. veselohra Prokopa Šedivého Živé hodiny a Noční můra aneb Zamilované strašidlo. Většina těchto her se předtím hrála v Praze a texty si Andres kupoval v Kramerově České exedici nebo u královehradeckého nakladatele a přítele Jana Hostivíta Pospíšila. Opery dával dirigovat místnímu učiteli a regenschorimu Janu Jahodovi. Vstupné se v divadle nevybíralo, režii nesli Andresovi sami.

V roce 1815 se Jan Evangelista Andres oženil s Annou Novotnou z Olešnice na Moravě. V ní našel nejen oddanou družku, ale i velikou milovnici divadla. Anna se brzy sblížila se vzdělanou paní Korábovou a později s Magdalenou Dobromilou Rettigovou, jejíž manžel přijal v Ústí místo zkoušeného radního. Andresovi, Korábovi a Rettigovi tu během sedmiletého společného pobytu vykonali kus záslužné buditelské práce. Propagovali češtinu, šířili literaturu, založili veřejnou českou knihovnu, podíleli se na Magdalenině kuchařské škole pro česká děvčata. Protože byt Rettigových v Kostelní ulici byl dosti těsný, vařilo se u Andresů. Náklad na vaření nesli Andresovi a výrobky žaček, zejména lahůdky a cukrovinky, se podávaly na společných večírcích u Andresů nebo na besedách v Korábově krásné zahradě. Z těchto kurzů vznikla pak na naléhání přátel slavná Domácí kuchařka Magdalény Dobromily Rettigové.

V roce 1819 převzal Jan Evangelista Andres po svém příbuzném živnost na výrobu likérů. Tu postupně rozšířil a pro výrobu zakoupil sousední dům čp. 24.

Snad velké pracovní zatížení bylo příčinou toho, že se u Jana Evangelisty Andrese objevily souchotiny. Zemřel 17. července 1825 ve věku čtyřiceti dvou let.

Ovdovělá Anna Andresová se vzdala společenského života a zavřela i divadlo. Všechno své úsilí soustředila na to, aby svým dětem zachovala obě živnosti. Místním ochotníkům, kteří si mezitím našli nový útulek v hostinci, však ráda půjčovala dekorace, hudební nástroje i garderobu. Zbyla po ní pověst laskavé a dobročinné ženy. Položila základ k ústecké nemocnici tím, že městské radě odevzdala 1.000 zlatých s přáním, aby město založilo chudobinec. Město skutečně koupilo dům č. 118 se zahradou a zřídilo tzv. špitálek.

Obě rodinné živnosti převzal, po dokončení studií farmacie, v roce 1844 syn Alois. Provoz lékárny do té doby zajišťoval magistr Josef Hornischer. Alois Andres rozšířil výrobu likéru a založil známou ústeckou firmu A.J. Andres se speciálními jemnými likéry.

Ve sbírkách Městského muzea je uložen dochovaný notový materiál z repertoáru Andresova divadla.

Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea v Ústí nad Orlicí