Ústecké kalendárium – květen 2003

orthopedic pain management

 

10. května 1993 zemřel ve Velké Skrovnice výtvarník, hudebník a divadelní ochotník FRANTIŠEK ŠPAČEK.

František Špaček patřil mezi lidi se širokým nadáním. Své mládí zasvětil muzice. Málokdo ví, že byl nejprve houslistou, teprve později bubeníkem. Sám říkal, že svou těžkou ruku musel svěřit bubnům. Miloval muziku v celé šíři, od swingu a dechovku až po účinkování v Komorním orchestru Jaroslava Kociana či hru na kostelním kůru.

Druhou polovinu svého života věnoval výtvarnému umění. Ve svých obrazech jakoby zveřejňoval svůj bohatý vnitřní svět - na rozdíl od své veselé povahy spíš nostalgický, zamyšlený. Ústecký malíř Josef Šrámek o něm říkal, že je malířem podzimu. Své výtvarné nadání poskytoval i divadelníkům, byl autorem mnohých výprav a scénických staveb na ústeckém jevišti.

Ke konci života se mu výtvarné umění, jemu, vyučenému v černém řemesle a dlouholetému technickému úředníku, stalo i povoláním. Pracoval jako výtvarník v podniku Elitex v Ústí nad Orlicí. Výtvarně se podílel i na výstavách ústeckého městského muzea.

František Špaček se narodil v Ústí nad Orlicí 8. června 1929.

 

20. května 1828 se v Ústí nad Orlicí narodila česká vlastenka a herečka Pavla VICENOVÁ.

Pavla Vicenová, za svobodna Nováková pocházela z vážené a oblíbené rodiny. Její zájem o divadlo se projevil již v mládí. V roce 1934 poprvé vystoupila na ústecké ochotnické scéně v dětské roli Voršilky ve známé hře Obležení Prahy od Švédů.

V roce 1845 se provdala za Hynka Vicenu a od té doby až do roku 1849 spolu se svým manželem patřila mezi nejhorlivější a zároveň i nejpřínosnější ústecké ochotníky. V tomto roce se Vicenovi odebrali k První české divadelní putovní společnosti, jejímž ředitelem byl Josef Alois Prokop. S touto společností putovali až do roku 1853, kdy přestoupili do počeštěné společnosti Němce Zollnera, která velice úzce spolupracovala s J. K. Tylem. Po jeho smrti v roce 1856 odešli do společnosti J.J.Stránského-Šemerera. V roce 1869 získal Hynek Vicena vlastní divadelní koncesi a založil vlastní společnost. Tu však v roce 1871 rozpoustili a přestěhovali se ke své dceři do Velvar. I zde se Pavla velmi iniciativně zapojila do ochotnického divadla. Doslova senzaci způsobilo její vystoupení, na níž jako šedesátiletá stařenka předvedla se školními dětmi hru Slepá babička od Fr. Pravdy, v niž vytvořila hlavní roli.

Pavla Vicenová se zařadila mezi naše nejlepší herecké síly vůbec. Za jejího života se jí dostala celá řada hodnotících přívlastků - žena nejušlechtilejší, matka chudiny, žena neúmorné práce a starostí.... . Zemřela ve Velvarech 4. ledna 1892.

 

22. května 1983 zemřel podnikový ředitel tehdejšího koncernového podniku Elitex v Ústí nad Orlicí Jaromír JUNEK.

Jaromír Junek nastoupil do podniku Elitex v roce 1958. Hned na počátku byl pověřen významnými hospodářskými úkoly na obchodním úseku, které vyústily jeho jmenováním do funkce obchodního náměstka. V této funkci získal celou řadu dobrých obchodních vztahů nejen v tehdejším Československu, ale i k zahraničním obchodním partnerům. Práci rozvíjel koncepčně nejen v rámci podniku, ale i pro potřeby celé výrobně hospodářské jednotky Elitex Liberec.

V roce 1980 byl pro svůj velký rozhled a zkušenosti jmenován do funkce podnikového ředitele. Tato doba byla rozhodující pro další uplatnění bezvřetenového předení a proto převážnou část své činnosti zaměřil na rozvoj nové techniky a mimořádnou pozornost věnoval výzkumu a vývoji v této oblasti.

Jaromír Junek zemřel náhle ve svých 50 letech, aniž mohl dokončit všechny své myšlenky a plány.

(ÚKZ 7/1983)