Ústecké kalendárium – duben 2004

orthopedic pain management

2. dubna 1984 zemřel v Ústí nad Orlicí muzikant a organizátor ústeckého hudebního života František POVR.

Již od mládí se František Povr věnoval hudbě. Jako pozounista působil v Orchestrálním sdružení se kterým např. v roce 1936 vystupoval při slavnostním otevření budovy divadla v Ústí nad Orlicí. Patřil také mezi zakládající členy ústecké sokolské dechové hudby. Dechové hudbě zůstal věrný až do posledních chvil svého života. V době, kdy mu zdravotní důvody již nedovolovaly hrát, pomáhal obětavě jako organizační pracovník dechové hudby Jednotného závodního klubu. Mnozí muzikanti vzpomínají na jeho pečlivost při vedení notového archívu dechového orchestru Jednotného závodního klubu. Pomáhal i při organizování Kocianovy houslové soutěže. František Povr se narodil v Ústí nad Orlicí 30. dubna 1915.

 

 

 

 

4. dubna 1999 zemřel atlet a významný ústecký sportovní a tělovýchovný funkcionář František STRÁNSKÝ.

Se sportem začal v roce 1925 jako brankař ústeckého dorosteneckého fotbalového mužstva. Do Sokola vstoupil po prohraném přátelském zápase v házené mezi Ústím a Chocní, kdy nahradil chybějícího hráče a dal dvě branky. Jak sám říkal: " To byl asi můj první sportovní mezník." Ve svých devatenácti letech (r. 1929) byl u toho, kdy se atletika v Sokole zakládala a zůstal u ní prakticky až do svých posledních dnů. V atletice měl zejména ve sprintu osobní rekordy na takové úrovni, za které by se ještě dnes získaly body ve II. lize.

V atletickém oddíle dělal předsedu, rozhodčího, trenéra, ale hlavně vyhledávače talentů. K atletice dokázal přivést celou řadu později úspěšných atletů, např. i Václava Čevonu, který do našeho města přišel v roce 1939. Pracoval i v krajském svazu atletiky jako vedoucí mládeže.

Druhým jeho nejoblíbenějším sportem bylo lyžování. Při vojákování v Žamberku objevil krásnou přírodu v okolí Říček v Orlických horách a uvědomil si možnost využívání těchto horských svahů pro lyžování. V zimě 1938 byl jedním z iniciátorů prvního autobusového lyžařského zájezdu do Říček. V roce 1946, díky znalostí této krajiny, pomohl Sokolům najít vhodnou chalupu, která dodnes slouží svému účelu.

Působil v lyžařském oddíle a později také v organizačním výboru Ski-interkriteria. Řadu let také pracoval ve východočeské lyžařské župě.

Byl i aktivním členem hlavního výboru TJ Jiskra a tajemníkem tělovýchovné jednoty. Měl velkou zásluhu na zajištění oslav 100 let ústecké tělovýchovy a sportu v roce 1987, kdy shromáždil ohromné množství historického a dokumentárního materiálu k výstavě, které využil i k sepsání knihy, která vyšla v roce 1987 pod názvem "100 let organizované tělovýchovy v Ústí nad Orlicí".

Přesto, že František Stránský svojí aktivní sportovní kariéru zakončil na sletových závodech již v roce 1938 zůstal sportu a tělovýchově věrný celý život. Věnoval se především výchově mladé sportovní generace. Jeho zásluha o rozvoj sportu, zejména atletiky v našem městě byla oceněna Městským úřadem v Ústí nad Orlicí, který jej 12. října 1995 jmenoval čestným občanem města Ústí nad Orlicí.

František Stránský se narodil v Ústí nad Orlicí 17. září 1910.

 

15. dubna 1879 zemřel v Táboře organizátor hudebního života, hudební skladatel, ústecký rodák Petr JIRGES.

Petr Jirges se narodil v Ústí nad Orlicí 30. června 1819 v čp. 178. Po studiích pracoval jako c.k. okresní stavební inženýr v Klatovech. Zde, společně s Antonínem Faflem a Aloisem Vojtěchem Šmilovským , v roce 1861 založil pěvecký spolek Šumavan, a stal se jeho sbormistrem. Za svého pobytu v Plzni spolupracoval s Hynkem Pallou ve sboru Hlahol. Na sklonku života žil v Táboře, kde také v nedožitých šedesátinách zemřel. Petr Jirges je autorem ve své době velice oblíbené skladby pro mužský sbor “Píseň Šumava”, dále “Jede mladík na svém koni” a nebo “Touha cikánů”.

Petr Jirges si ve všech místech svého působení získal značnou oblibu a zasloužil se o rozvoj místních zpěváckých spolku. Ve Strakonicích byl např. jmenován čestným členem zpěváckého spolku Zvon. V roce 1865 byl jmenován i čestným členem Cecilské hudební jednoty v Ústí nad Orlicí.

18. dubna 1904 zemřel v Kostelci nad Orlicí právník, amatérský malíř, zakládající člen a první velitel sboru dobrovolných hasičů v Ústí nad Orlicí JUDr. Viktor FALTIS.

Viktor Faltis se narodil 14. prosince 1834 v Litomyšli. Ve svém rodišti vystudoval střední školu a po maturitě, na přání svého otce, (sám se chtěl věnovat malířství), nastoupil na pražskou právnickou fakultu. Mimo studia práv se však dále zajímal nejen o malířství ale i o tělocvik a zpěv. Navštěvoval malířskou akademii a pravidelně cvičil s Miroslavem Tyršem. V roce 1862 byl promován za doktora veškerých práv a oženil se s dcerou českého poslance za město Tábor p. Duška. Působil ve Vysokém Mýtě, v Jindřichově Hradci a v roce 1868 byl jmenován městským notářem v Ústí nad Orlicí. Zde vlastnil dům čp. 90 na Mírovém náměstí.

Po požárech stodol na Jánském náměstí podal společně s MUDr. Josefem Matouškem k okresnímu úřadu opětovnou žádost o zřízení hasičského spolku ve městě. Žádost byla přijata a spolek byl ustaven valnou hromadou 2. 11. 1871. JUDr. Viktor Faltis byl jmenován velitelem sboru. V roce 1880 se vzdal místa v Ústí nad Orlicí a odstěhoval se s rodinou do Kostelce nad Orlicí, kde také zemřel a byl i pochován.

Viktor Faltis miloval a rád maloval přírodu. Základy malířství získal u litomyšlského malíře Antonína Dvořáka. Maloval především krajinu kolem řeky Orlice. Velká část jeho akvarelů je uložena ve sbírkách Městského muzea v Litomyšli a byla vystavena v domě U rytířů v Litomyšli v roce 1989.

 

20. dubna 1944 zahynul ve věznici Brieg v Polsku člen domácího protifašistického odboje a člen městského zastupitelstva a ústecký rodák František LUSTYK.

Narodil se 9. března 1905 v Ústí nad Orlicí. Po skončení školní docházky pracoval jako textilní dělník. Za okupace se zúčastnil podzemní činnosti komunistické strany, pracoval ve skupině s K. Doležalem a dalšími. V roce 1941 byl gestapem zatčen, vězněn v Pardubicích, v Terezíně, v Drážďanech a na jiných místech. Nakonec ve věznici v Briegu, kde také v roce 1944 zahynul. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uloženo několik jeho dopisů z věznice Briegu zaslaných jeho manželce Jitce Lustykové. Jméno Františka Lustyka najdete na pamětní desce obětem II. světové války na Památníku odboje v Ústí nad Orlicí.

 

 

23. dubna 1799 se narodil hudebník, učitel hudby a první starší Cecilské hudební jednoty Vojtěch STEHNO.

Vojtěch Stehno se narodil na den sv. Vojtěcha v domě čp. 103 na dnešní ulici T. G. Masaryka, zakládajícímu členu Cecilské hudební jednoty Janu Stehnovi a Anně, rozené Šemberové. Školní docházku absolvoval u učitele Jana Jahody, kde se zároveň učil i základům hudby. Vyučil se soukeníkem a tímto řemeslem se i krátkou dobu živil. 10. června 1835 byl jmenován místo Františka Sychry školním dohlížitelem, kterým byl až do roku 1840, kdy byl jednomyslně zvolen městským anwaltem (tj. hospodářským správcem městského úřadu). Od roku 1844 se věnoval mlynářskému řemeslu, nejdříve se vlastním mlýně za drahou čp. 111 a v roce 1847 v pronajatém Herzánově mlýně v Brandýse nad Orlicí. Řemeslo mu příliš nevynášelo a proto se v roce 1848 vrátil zpět do Ústí nad Orlicí, koupil si dům a opět provozoval soukenictví. Vojtěch Stehno se již 22. listopadu 1814 stal členem Cecilské hudební jednoty a působil zde jako výborný houslista, zpěvák a kontrabasista. V roce 1842 byl jmenován druhým starším a v roce 1848 prvním starším Cecilské hudební jednoty. V roce 1856 se přestěhoval ke svému synovi Františkovi, tehdejšímu konceptnímu praktikantovi u finančního ředitelství v Budíně v Uhrách. Zde se stal učitelem hudby na zemském ústavu slepců, vyučoval hru na housle, violu a violoncello. Ze svých žáků sestavil 12 členný smyčcový orchestr, se kterým cestoval celé dva roky po Uhrách a navštívil i Turn-Severinu v Rumunsku. Nejdelší dobu pobývali v Mehadijských lázních. V roce 1859 získal Vojtěch Stehno samostatnou kapelnickou koncesi, kterou však nevyužil. Účinkoval jako primista a kontrabasista v lázeňské Weissově kapele v Trenčínských Teplicích. V zimě pak hrával v hlavním chrámu v Pešti a s budapešťskými kapelami po hospodách a kavárnách.

Vojtěch Stehno zemřel v Budapešti 27. září 1877 a pohřben je na Kerepešském hřbitově .

 

 

28. dubna 1989 zemřel muzikant, kapelník a hudební skladatel Jindřich (Jindra) FOHL.

Hudební vzdělání získal na ústecké hudební škole, kde u Antonína Malátka studoval hru na klavír. Jindřich Fohl převzal po Jaromíru Lahulkovi kapelnictví Sokolské dechové hudby (pozn. později po organizačních změnách dechové hudby Závodního klubu ROH n.p. UTEX). Po sloučení s dechovou hudbou Závodního klubu Kovostav, působil jako její dirigent. Mimo dechové hudby se věnoval i hudbě taneční. Řídil taneční orchestr Závodního klubu ROH n.p. UTEX.

Jindřich Fohl se velmi intenzivně věnoval hudební skladbě, kromě hudby pro taneční a dechový orchestr, složil řadu skladeb duchovních a napsal i hudbu k divadelním hrám, především pro ochotnický spolek Vicena. Mezi nejzdařilejší a i nejúspěšnější se řadí hudba k Molierově hře “Jeho urozenost pan měšťák”. V roce 1975 byl i jedním ze spoluzakladatelů Monstrkoncertů dechových hudeb v Lanškrouně.

Jindřich Fohl byl i vášnivým filatelistou.

Ve sbírkách Městského muzea je uložena téměř celá jeho hudební skladatelská tvorba, což představuje 151 skladeb.

Jindřich Fohl se narodil 26. srpna 1920 ve Dvoře Králové.