Jan Mazánek ­ kalendárium

 

14. října 2004 uplyne 90 let od tragické smrti Jana Mazánka mladšího. Byl synem ústeckého učitele, divadelníka a váženého občana Jana Mazánka, bratrancem houslového virtuosa Jaroslava Kociana. Jeho matka pocházela ze známého ústeckého rodu Korábů. Pocházel tedy z rodiny s kulturními tradicemi, což on sám několikrát ve své korespondenci dokázal 

 

Jan Mazánek se narodil jako třetí dítě manželům Jana a Barbory Mazánkových. Prvním byl syn, také Jan, který však zemřel 2 dny po porodu. Druhým dítětem pak byla Barbora (Bety), později provdaná Holasová.

 

Jan neměl příliš mnoho šancí se v životě projevit. Do vypuknutí první světové války pracoval jako soukromý úředník firmy Daubek a syn v Brněnci. Také absolvoval vojenskou službu. Během níž sloužil nejdříve u C. a k. 60. pěšího pluku ve Vídni jako jednoroční dobrovolník (1906) a posléze, jako záložní kadet, u pluku č. 25 v uherském Losonczu (1908).

 

V červenci 1914 odjížděl, v hodnosti záložního poručíka, ke svému C. a k. 78. pluku do chorvatského Osijeku, který se pomalu a jistě chystal na válečná pole. Odjížděl jako většina mladých mužů v té době. Bylo mu 29 let.

 

12. srpna 1914 zahájila rakousko-uherská vojska, po předchozím ultimátu a vyhlášení války, útok proti připraveným srbským silám. V polovině srpna se také Jan, spolu se ostatními vojáky 78. pluku přebrodil přes dravou hraniční řeku Drinu a započal boj se Srby i on.

 

15 / 8 1914 Drazí! Právě na ousteckou pouť se to musilo stát. Vlastně včera. ­ Srby jsme (...) stáli jsme v boji od rána do večera.

 

Pro Jana nastaly dva zřejmě nejtěžší měsíce jeho života. Janův pluk stál proti nejzuřivěji se bránícím a posléze útočícím hlavním srbským vojskům. Prožil také ústup rakouských vojsk zpět přes Drinu (24. srpna) při kterém se málem utopil. Při tom všem píše velké množství dopisů, a to jak rodičům do Ústí nad Orlicí tak i bratrovi Bohuslavovi, záložnímu poručíku 10. zeměbraneckého pluku v Mladé Boleslavi. V dopisech líčí mnohé z válečných událostí, ze svých pocitů, dává prostor své literární povaze a píše mnohdy ve verších. Několik frontových básniček a povídek stále existuje v pozůstalosti rodiny Mazánkových, která je uložena ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí.

 

Záhy po druhém vstupu na srbské území zapadá do tuhých bojů. Zákopy Srbů a Rakušanů jsou vzdáleny jen několik metrů. Zřejmě jen velmi krátce oslaví své třicáté narozeniny a také se stává velitelem 12. kompanie. Jeden z vojáků kompanie, v civilu kamnář, mu v jeho bunkru staví krb a u něj Jan vzpomíná na domov. V blížícím se chladném podzimu se on i jeho jednotka chystá na bodákový útok, jehož účelem je prorazit neprostupné srbské linie.

 

9 / 10 1914 Připravujeme se na bajonetový útok  jsme z celého regimentu na nejvíce exponovaném místě.

 

Jan již před touto avizovanou akcí přežil řadu krvavých útoků, ale voják na frontě mívá tušení  A z jeho dopisů, ač to přímo nepíše, obava vyplývá. A ve skutečnosti se také naplňuje.

 

Od 12. října se Jan ve své korespondenci odmlčel. Janovu rodinu však stále držela v naději určitá možnost, šance. Jan Mazánek mohl být zraněn a dostat se do zajetí. Poštovní zásilky z pozic už tak mívaly zpoždění a jak jsem se zmínil, často se ztrácely (cesta pošty ze Srbska do Čech a zpět trvala 14 dní). A co potom pošta z nepřátelského zajateckého tábora, a navíc - Jan mohl být zraněn tak, že nemohl psát 

 

Možnost zranění a zajetí padla vydáním zprávy uherské kanceláře Červeného kříže o smrti poručíka Jana Mazánka: Leutenant i.d.R. Johann Mazanek - Fand der Heldentod" (Poručík v záloze Jan Mazánek padl hrdinskou smrtí.) Listina je datována 24. října 1914 a adresovaná byla Jaroslavu Kocianovi, tehdy již známému houslovému virtuosovi z Ústí nad Orlicí.

 

Jan Mazánek absolvoval svůj poslední útok zřejmě 13. nebo 14. října 1914 (14. říjen ­ toto datum je uvedeno i v jeho úmrtním listu). Tedy dva dny po napsání svého posledního dopisu. Padl zřejmě pod kulometnou palbou nepřítele.

 

 Jeho tělo leželo na výšinách Krupanje, v polní blůze a svetru o který v jednom z dopisů žádal své rodiče. Někde vedle ležela jeho šavle vzor 1861 a revolver Gasser  Ale to už je jen výplod fantazie. Janova výzbroj se asi stala srbskou kořistí a nejspíš i jeho boty 

 

Rodiče obdrželi zprávu od K. und k. Kriegsliquidatur Wien 9. listopadu 1914. Praví se v ní, že poručík Jan Mazánek, dle výkazu ztrát č.49, padl na poli cti. V novinách Národní politika se o jeho smrti objevila zmínka 20. listopadu 1914 a v Pražských novinách pak o den později.

 

Záložní poručík Jan Mazánek (Leutenant in der Reserve Johann Mazanek) byl jedním z dvanácti ústeckých vojáků, kteří zahynuli v průběhu válečných akcí v Srbsku 1914 ­ 1917. Byl prvním, který tam padl a který měl místo narození stejné jako já - Ústí nad Orlicí.

 

Jen v průběhu prvního roku války zmizelo na válečných frontách (především však ruské) dalších 13 "oušťáků".

 

Víme jak žili. Ale co nevíme ­ jak zemřeli a jak je to bolelo.

 

Martin Zahálka, Městské muzeum v Ústí nad Orlicí