Ústecké kalendárium – prosinec 2004

 5. prosince 1959 zemřel v Ústí nad Orlicí všestranný hudebník, divadelní ochotník a organizátor kulturního a společenského života našeho města Jaromír LAHULEK.

Jaromír Lahulek se narodil 26. listopadu 1892 v Pardubicích. Do Ústí nad Orlicí přišel 14. prosince 1914 jako úředník spořitelny. Již po čtyřech měsících pobytu v našem městě vystupoval v roli přednosty stanice Sardelky ve veselohře "Srážka vlaků". O rok později se stal členem divadelního ochotnického souboru Vicena. Postupně vytvořil na 47 rolí a řadu dalších divadelních her režíroval. K nejvýznamnějším patřila hra Karla Čapka "R.U.R.", která byla na mimopražské scéně poprvé uvedena 30.5.1921 právě v Ústí nad Orlicí. K některým hrám, např. k Jiráskové "Lucerně" a "Otci", "Paličově dceři" J.K. Tyla,"Antigoně", "Meluzíně", dokonce napsal i scénickou hudbu, kterou potom sám s orchestrem nastudoval.

Jaromír Lahulek přišel s myšlenkou na postavení nové divadelní budovy v Ústí nad Orlicí. Po ustavení Družstva pro postavení divadelní budovy se stal jeho prvním pokladníkem. Největší odměnou se mu potom stal čestný úkol, zaujmout jako první místo dirigenta při slavnostním provedení Smetanova "Tajemství" v zahajovacím představení v září 1936. Jaromír Lahulek často a velice rád vystupoval s kerhartickým ochotnickým spolkem Havlíček. Jako projev vděku a uznání jeho zásluh byl jmenován čestným členem tohoto spolku.

K největším Lahulkovým zálibám patřila hudba. Byl to muzikant tělem a duší. Uměl hrát téměř na všechny hudební nástroje. Přes dvacet let byl dirigentem Orchestrálního sdružení v Ústí nad Orlicí. Pod jeho vedením byla provedena slavná oratoria Haydnovo "Stvoření světa" a Dvořákova "Stabat Mater". Dále s orchestrem nastudoval Smetanovu operu "Dalibor", "Hubička" a již zmíněné "Tajemství". Ani ústecká dechová hudba se neobešla bez jeho působení. Pod jeho taktovkou slavila dlouhá léta velké úspěchy sokolská dechová hudba, která neměla v širokém okolí konkurenci. Velkým Lahulkovým koníčkem byla i varhanní hudba. V ústeckém chrámu zazněla v jeho podání mnohá slavná díla světových mistrů.

Jaromír Lahulek měl i velký podíl na založení hudební školy v Ústí nad Orlicí v roce 1939 a až do své nemoci v roce 1951 zde působil jako externí učitel.

Ve výčtu bohaté činnosti Jaromíra Lahulka nelze opomenout jeho vlastní skladatelskou tvorbu. Mnohostranná znalost teorie a praxe jednotlivých nástrojů a osobní tvůrčí talent daly vzniknout celé řadě skladeb. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uloženo více než 80 rukopisů jeho skladeb. Jsou mezi nimi skladby pro taneční a dechový orchestr, pochody, hudební doprovody ke cvičení na sokolských sletech, scénická hudba k divadelním hrám, sborové zpěvy atd.

Jaromír Lahulek je pochován na ústeckém hřbitově.

foto Městské muzeum, fond fotografie, inv. č. F 5729.

 

 5. prosince 1934 zemřel v Žamberku ředitel sanatoria Albertinum, zakladatel mnoha ústeckých sociálních spolků, lékař MUDr. Rudolf LUKES.

Rudolf Lukes byl jediným synem významného českého pěvce, ústeckého rodáka Jana Ludovíta Lukese. Své dětství často, především v létě, trávil v Ústí nad Orlicí. Přestože jako dítě studoval zpěv a několikrát vystupoval na scéně Národního divadla, nepokračoval ve stopách svého otce. Po vystudování medicíny odešel na kliniku do Vídně. Po svém návratu zpět do Prahy působil plných 20 let jako závodní lékař v Mirošovské důlní společnosti v Libušíně u Kladna. Vyčerpávající život na Kladně přispěl k jeho předčasnému odchodu na odpočinek.

V roce 1911 si v Ústí nad Orlicí postavil vilu s menším hospodářství a fyzickou prací si léčil své zdraví. Po jednom roce se vrátil k lékařské praxi. Koncem roku 1912 zřídil v místnostech okresní nemocenské poklady ordinaci, kde bezplatně léčil nemajetné pacienty s tuberkulosou. V té době již pod jeho vedením pracovala Poradna pro matky a kojence, Červený kříž a Spolek proti tuberkolose. Na svém pozemku nechal zřídil sirotčí kolonii pro opuštěné a zanedbané sirotky a po mnoho let společně se svojí ženou o ně pečoval. V Lipovci zřídil "letní lehárnu", kde léčil nemocné tuberkulosou mlékem, klidem a především čerstvým vzduchem. V roce 1913 přijal místo ředitele sanatoria Albertinum v Žamberku, které řídil až do své smrti. Neúnavně se snažil získat finanční prostředky, vypracoval i řadu návrhů daní, jejichž výnos by byl přímo určen pro přestárlé občany, sirotky a chudé. Většina se však nerealizovala. Finančně, radou a zkušenostmi pomáhal i při budování veřejné nemocnice v Ústí nad Orlicí.

Rudolf Lukes založil v rámci dobrovolných hasičů tzv. Samaritánské čety. První vystoupení těchto čet při sjezdu župy Hubálkovy v Ústí nad Orlicí 26. června 1927 vzbudilo pozornost i mezi přítomnými německými hasiči.

Rudolf Lukes přes svoji dobrotu dovedl být velice přísný a tvrdý. Uměl bez pardonu ihned propustit zaměstnance nebo pacienta, který neuposlechl jeho rozkazu. Přesto byl velice oblíben a vážen. Na jeho pohřeb do Ústí nad Orlicí přijela celá delegace vděčných občanů z Kladna a ze Žamberka.

"Tlumočíme přání zesnulého a prosíme, aby místo květinových darů bylo pamatováno peněžitými dary ve prospěch Podpůrného fondu jím v "Albertinu" založeného."

Takto končí text smutečního oznámení o jeho úmrtí.

MUDr. Rudolf Lukes ani na sklonku svého života nezměnil svůj životní názor, který si odnesl z hornického Kladna, že nestačí plicní choroby jen léčit, ale je třeba těmto nemocem předejít především zlepšením životní úrovně. A o to se nezištně snažil celý život.

Rudolf Lukes se zařadil mezi první tzv. sociální lékaře, kteří prováděli sociální službu ještě před I. světovou válkou. Za veliké zásluhy o město a okres jej Městská rada v Ústí nad Orlicí v roce 1931 jmenovala čestným měšťanem.

MUDr. Rudolf Lukes se narodil 7. října 1861 v Praze na Kozím plácku v pivovaře u Reisnerů.

foto z roku 1889. in. Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí. 1940, č. 4. s. 1.

 

8. prosince 1919 se narodila manželka člena domácího nekomunistického odboje Zdenka HRDINOVÁ.

Zdenka Hrdinová přišla do Ústí nad Orlicí v říjnu 1940 společně s manželem Josefem Hrdinou, propuštěným poručíkem pěchoty čsl. armády. Josef Hrdina zde pracoval jako okresní knihovník a zapojil se do domácího protifašistického odboje. Oba byli 18. června 1942 zatčeni v souvislosti s atentátem na Heydricha. Josef Hrdina se podílel na ukrývání velitele výsadku "Silver A" Alfréda Bartoše, kterému zprostředkoval ubytování v Ústí nad Orlicí a jehož policejní přihláška byla vystavená na jméno Otto Motyčka. Manželé Hrdinovi byli 2. července 1942 zastřeleni v Pardubicích na Zámečku. Zdenka Hrdinová byla v té době těhotná.

14. prosince 1834 se v Litomyšli narodil amatérský malíř, zakládající člen a první velitel sboru dobrovolných hasičů v Ústí nad Orlicí, právník JUDr. Viktor FALTIS (též. Faltys).

Ve svém rodišti vystudoval střední školu a po maturitě, na přání svého otce, nastoupil na pražskou právnickou fakultu. On sám se chtěl věnovat malířství. Mimo studia práv se dále zajímal nejen o malířství, ale i tělocvik a zpěv. Navštěvoval malířskou akademii a pravidelně cvičil s Miroslavem Tyršem. V roce 1862 byl promován za doktora veškerých práv a oženil se s dcerou českého poslance za město Tábor p. Duška. Působil ve Vysokém Mýtě, v Jindřichově Hradci a v roce 1868 byl jmenován městským notářem v Ústí nad Orlicí. Zde vlastnil dům čp. 90 na Mírovém náměstí.

Po požárech stodol na Jánském náměstí podal společně s MUDr. Josefem Matouškem k okresnímu úřadu opětovnou žádost o zřízení hasičského spolku ve městě. Žádost byla přijata a spolek byl ustaven valnou hromadou 2. 11. 1871. JUDr. Viktor Faltis byl jmenován velitelem sboru. V roce 1880 se vzdal místa v Ústí nad Orlicí a odstěhoval se s rodinou do Kostelce nad Orlicí, kde také 18.dubna 1904 zemřel a byl i pochován.

Viktor Faltis miloval a rád maloval přírodu. Základy malířství získal u litomyšlského malíře Antonína Dvořáka. Maloval především krajinu kolem řeky Orlice. Velká část jeho akvarelů je uložena ve sbírkách Městského muzea v Litomyšli a byla vystavena v domě U rytířů v Litomyšli v roce 1989.

 16. prosince 1954 zemřel v Ústí nad Orlicí muzikant, organizátor hudebního života, lékař MUDr. Josef Jiří EHL.

MUDr. Josef Jiří Ehl nebyl jen svědomitým lékařem, ale velmi schopným kulturním pracovníkem. Jeho působení se projevilo snad ve všech sférách ústeckého kulturního dění. Stal se duchovním otcem populárních "Ústeckých hudebních pátků", které se konaly od roku 1941. V době, kdy byly veškeré české akce německými orgány zakázány, konaly se přímo u Ehlů doma. Po zahájení činnosti ústeckého smyčcového kvarteta zasedal jako výborný houslista k pultu druhých houslí. Další oblastí působení byla činnost v pěveckých oktetech. V mužském oktetu zpíval a ženské okteto řídil. Samozřejmě, že působil i v pěveckém sboru Lukes. V Orchestrálním sdružení hrál první housle a často stával za dirigentským pultem. Významné bylo provedení celé trilogie "Hippodamie" Zdeňka Fibicha, které J.J. Ehl nastudoval s ochotnickým divadelním souborem Vicena. Úspěšná byla i jeho režie Zeyerovy a Sukovy pohádky "Radúz a Mahulena" a oper B. Smetany "Dalibor" a "Hubička". J.J. Ehl byl i aktivním členem Cecilské hudební jednoty.

Mezi jeho velkou zálibu patřilo fotografování. Zachycoval záběry nejen z koncertů, ale i z veřejného života města. K nejvzácnějším patří zejména snímky ze slavných májových dnů roku 1945. Některé tyto fotografie byly zveřejněny a jsou známy v celostátním měřítku, ale bohužel ne vždy je u nich uvedeno jméno autora.

Ve sbírkách Městského muzea jsou mj. uloženy jeho úvodní slova k ÚHP, která velice podrobně přibližovala posluchačům přednesená díla a jejich autory.

Josef Jiří Ehl se narodil 24. dubna 1903.

foto in. Danihelovský, E. V.: Ústí nad Orlicí staví svojí chatu. Ústí nad Orlicí, Klub českých turistů 1946. s. I.

23. prosince 1894 zemřel v Ústí nad Orlicí hudebník, zpěvák, ředitel kůru Václav SYCHRA.

Hře na housle se učil u Jana Stránského a zpěv studoval u Františka Hniličky. V roce 1840 byl přijat jako sopranista v augustiánském klášteře v Brně, kde pobýval až do roku 1842 a zároveň vystudoval I. a II. třídu gymnázia. Zde se také učil hrát na klavír a hoboj. Po návratu do rodného Ústí se Václav Sychra vyučil soukeníkem a stal se soukenickým mistrem. Hudbě se nepřestal věnovat. Vyspěl ve skvělého houslistu a zpěváka. Vynikal dokonalou hudební pamětí. V roce 1874, kdy již pracoval jako úředník Občanské spořitelny, byl jmenován ředitelem kůru. Tohoto místa se v roce 1891 ze zdravotních důvodů vzdal (zcela oslepl). Václav Sychra je otec hudebního skladatele Josefa Cyrila Sychry.

Václav Sychra se narodil v Ústí nad Orlicí 24. února 1826.

 

 24. prosince 1884 se v Praze narodil zakladatel ústeckého odboru Klubu českých turistů a amatérský fotograf Emanuel Vladimír DANIHELOVSKÝ.

Vystudoval reálné gymnázium v Praze. Po maturitě odešel do Benešova u Prahy, kde pracoval v Hospodářské a úvěrní bance. Zde se oženil s dcerou benešovského knihkupce. Byl zanícený volnomyšlenkář, psal do novin a byl ve velkém rozporu s církví a jeho Výsostí mocipánem z Konopiště (arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este). Po otištění básně "Verbotener Weg" (Zakázaná cesta), kterou veřejně kritizoval zamezený přístup do parku konopišťského zámku, mu vedení banky doporučilo, že lepší než vězení bude změnit bydliště a pobočku banky daleko od Benešova. Tak E.V. Danihelovský přichází v roce 1914 s rodinou do města Ústí nad Orlicí. Koupil si dům v ulici Malé Hamry čp. 578 a pracoval jako prokurista nejprve ve filiálce Hospodářské a úvěrové bance, později u filiálky České průmyslové banky. Místo trestu našla rodina překrásné městecko s nádherným okolím, které E.V. Danihelovského zcela očarovalo. Vědom si hospodářského významu, který přináší turistika, začal uvažovat o založení samostatného odboru Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí. Tehdy s jediným organizovaným členem KČT, okresním tajemníkem Karlem Nováčkem a později s Josefem Kostou začal organizovat založení ústeckého odboru. Po jeho ustavení v roce 1918 se stal jeho pokladníkem a v roce 1929 jeho předsedou. Značné úsilí věnoval propagaci nejen klubu, ale především města Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Již v roce 1921 vydal turistického průvodce "Poorlicko". Svými články a fotografiemi přispíval do regionálních, ústředních a turistických časopisů. Zabezpečoval podstatnou textovou a fotografickou část nejen náplně věstníku odboru KČT v Ústí nad Orlicí, který vycházel pod názvem "Z Ústí n. Orlicí a z hor Orlických", ale i ostatních publikací, které odbor vydával. E.V. Danihelovský sehrál velkou roli při prosazování a hlavně při realizaci výstavby silnice a chaty s rozhlednou na Andrlově chlumu.

V roce 1946 se vrací zpět do Benešova u Prahy a ještě dalších dvacet let pracoval v oblasti organizované turistiky. Zemřel v Benešově u Prahy 26. května 1967. Milované Ústí a chatu na Andrlově Chlumu navštívil naposledy v roce 1958.

foto: Městské muzeum, fond fotografie, přír. č. F 94/98.

Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea v Ústí nad Orlicí