Ústecké kalendárium – červenec 2007

 

2. července 1942 byli v Pardubicích na Zámečku zastřeleni manželé poručík Josef HRDINA a Zdenka HRDINOVÁ.

Josef Hrdina, absolvent vojenské akademie v Hranicích, poručík pěchoty čsl. armády byl stejně jako ostatní příslušníci po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava propuštěn z armády do civilní služby. V roce 1940 přišel společně s manželkou do Ústí nad Orlicí, kde byl jmenován okresním knihovníkem. S manželkou Zdenkou, rozenou Doubravovou bydleli Na Štěpnici v čp. 440 v podnájmu u rodiny Marešových.

Josef Hrdina navázal spojení se svým kamarádem z vojny nadporučíkem Alfrédem Bartošem, který byl jako velitel výsadku s označením „Silver A“ sesazen s rotmistrem Josefem Valčíkem a radiotelegrafistou četařem Jiřím Potůčkem v noci z 28. na 29. prosince 1941 na Pardubicku. Úkolem skupiny bylo mj. řídit činnost všech parašutistických skupin vysazených v českých zemích a navázat spolupráci s domácím nekomunistickým odbojem. Josef Hrdina pro něho zprostředkoval ubytování v Ústí nad Orlicí. Policejní přihláška byla vystavena na jméno Otto Motyčka. V době Heydrichiády byl gestapem pobyt O. Motyčky v Ústí nad Orlicí odhalen.

18. června 1942 byli Josef Hrdina a jeho manželka zatčeni a odvezeni na gestapo do Pardubic, kde byli oba zastřeleni. Zdenka Hrdinová byla v té době těhotná.

Josef Hrdina se narodil 29. srpna 1916 se v Třebověticích, soudní okres Hořice a Zdenka Hrdinová 8. prosince 1919 v Kerharticích.

Jejich jména jsou uvedeny na pamětní desce obětem II. světové války v Ústí nad Orlicí.

Foto in Kronika TJ Sokol Ústí nad Orlicí

 

 

 

 

2. července 1897 se narodil člen domácího protifašistického odboje Norbert VAŠÍČEK.

 

Jménem německého národa v trestní věci proti

1) proti poštovnímu revidentovi v.v. Norbertu Vašíčkovi z Ústí n. O., narozenému 11. července 1897,

2- 6) atd.

vesměs příslušníkům Protektorátu a tohoto času v této věci v soudní vyšetřovací vazbě pro přípravu velezrady.

Lidový soudní dvůr, 6. senátu, na základě hlavního přelíčení ze dne 16. září 1943, takto uznal právem:

Obžalovaní Vašíček, Vyskočil a Reisner byli během války činní na vedoucím místě v jedné české odbojové organizaci. Odsuzují se proto, pro zemězrádné nadržování nepříteli ve spojení s přípravou velezrady k smrti a doživotní ztrátě cti.

Obžalovaní nesou náklady soudního jednání.

V Berlíně dne 16. září 1943.

Tolik výtah z českého překladu rozsudku, který byl vynesen nad ústeckým poštovním úředníkem Norbertem Vašíčkem.

Norbert Vašíček pracoval jako jeden z vedoucích organizace Petičního výboru Věrni zůstaneme a Obrany národa. Činnost této organizace spočívala v šíření letáků a ilegálního tisku, shromažďování zbraní a střeliva, v přípravě plánů pro vojenské povstání, v organizaci útěků do zahraničí, stavbě tajných vysílaček, odposlouchávání německých telefonátů, kontrole úřední listovní pošty a ve sbírkách pro persekvované rodiny.

Pro stavbu vysílaček se mu podařilo získat Ladislava Vyskočila v Kyšperku. Tomu dodával součástky, které získával nejen od přátel z Pardubic a z Prahy, ale i z německých tanků, které byly přes Ústí nad Orlicí zasílány po železnici z Říše na Slovensko. V této oblasti velice úzce spolupracoval z ústeckým přednostou stanice Ferdinandem Záluským. První vysílačka s dosahem v okruhu Moskva – Londýn byla dodána do Chrudimi. Druhá, která byla určena pro Pardubice se stala osudnou pro Ladislava Vyskočila. Při předávání, v té době byla již východočeská organizace prozrazena, byl zatčen.

Norbert Vašíček byl krajně obětavým a nadšeným organizátorem. Pro odbojovou práci obětoval většinu svého volného času a peněz. S některými spolupracovníky na poště např. odposlouchával úřední telefonáty a kontroval úřední listovní poštu.

Ze vzpomínek Františka Zábrodského, se kterým byl společně gestapem 29.7.1941 zatčen cit. „ K výpovědím nutili bitím – „bejčákem“, silným rákosem, kaučukovým obuškem – v obličej pěstí, plochou rukou s navlečenou rukavicí a kopanci nutili vstát, když oběť padla, aby mohli znovu bít. Když katové byli unaveni, a to se střídali dva až i čtyři, postavili na chodbě čelem ke zdi spoutaného na rukou i nohou a nechali stát bez stravy celý den i celou noc. Ráno se procedura opakovala. U některého trvala 2 dny až 14 dní, u Vašíčka 7 týdnů s odpočinkem v temnici. To byla sklepní místnost bez světla při poloviční stravě, když i jinak podávaná strava byla nedostačující.

Norbert Vašíšek byl popraven 22. října 1943 v Drážďanech. Jeho památce je věnována deska v Ježkové ulici na domě čp. 1065 a společně jemu a Jaroslavu Mlejnkovi v hale ústecké pošty. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětem II. světové války v Ústí nad Orlicí.

 

 

4. července 1902 se narodil člen Jednoty Československého Orla v Ústí nad Orlicí Eduard EXLER.

Eduard Exner pracoval jako úředník záložny „Svépomoc“ v Ústí nad Orlicí. Po zatčení a uvěznění ústeckého děkana Václava Boštíka se s Františkem Knapovským, Františkem Bíbusem a dalšími zapojil do podpisové akce za jeho propuštění. 22. července 1942 byl pardubickým gestapem zatčen a po výsleších byl společně s Fr. Knapovským převezen na Pankrác. Začátkem prosince byli oba transportováni do Buchenwaldu. František Knapovský byl ještě před vánocemi převezen do Oranienburgu – Sachsenhausen a Eduard Exler v Buchenwaldu zůstal. Zde přišel při bombardování o nohu a následkem velké ztráty krve 24.8.1944 zemřel.

V roce 1947 Ústředí Československého Orla v Brně vyznamenalo Eduarda Exlera čestným odznakem „Československý orel zásluze“ in memoriam.

Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětem II. světové války v Ústí nad Orlicí.

 

Foto: MM ÚO; fond fotografie, inv. č. F 6541.

 

 

 

10. července 1892 zemřel v Ústí nad Orlicí první starosta okresního zastupitelstva a poslanec Zemského sněmu František FIALA.

František Fiala se narodil 11. srpna 1820 v Kostelci nad Orlicí. Po skončení studií začal působit jako obchodník v Ústí nad Orlicí. V našem městě si vybudoval postupně takovou pozici, že byl v roce 1860 zvolen starostou města Ústí nad Orlicí. Svým současníkem, lanškrounským hejtmanem, byl charakterizován jako člověk osobně inteligentní, vzdělaný, občansky bezúhonný, s chytrým, leč ne vždy mírným chováním. Politicky se hlásil k rodícímu se proudu mladočechů. V roce 1866 byl zvolen starostou okresního zastupitelstva jako tehdy nově konstituovaného orgánu samosprávy a o rok později poslancem Zemského sněmu.

S poslaneckou funkcí byla také bezprostředně spjata jeho aktivita při organizování táborů lidu v červenci 1868.

Největší proslulost mu však zajistila přítomnost ve skupině 80 členů poslaneckého klubu, která při zahájení Zemského sněmu v srpnu 1868 vyhlásila tzv. státoprávní deklaraci, ve které byla zdůrazněna státoprávní svébytnost českých zemí a poukázáno na potřebnost řešení případných neshod mezi panovníkem a obyvateli království cestou dohody. Poslanci tehdy opustili sněmovní jednání a stali se tak hrdiny legendárního podzimu 1868.

Následky tohoto činu nesl stejně jako mnozí další i František Fiala. Přes opakované vítězství ve volbách opustil v roce 1872 funkci okresního starosty a ve stejné době se vzdal i úřadu městského starosty. Je pravda, že působil ještě téměř deset let jako člen okresního zastupitelstva, ale pro místodržitelství měl jednou provždy punc nepříjemného rebela. Pro občany našeho města se stal hrdinou - poslancem - deklarantem i v době, kdy se tyto myšlenky přežily.

František Fiala je pochován na ústeckém hřbitově.

Foto in: Sekotová, Věra – Macková, Marie: Ústecká radnice a městské dějiny. Ústí n. O., Oftis 1998. s. 96

 

 

 

 

17. července 1967 zemřel v Hradci Králové profesor kreslení, ředitel Gymnázia v Ústí nad Orlicí Bohumír SUCHOMEL.

Bohumír Suchomel se narodil 8. listopadu 1914 v Ústí nad Orlicí. Po studiích na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze působil jako středoškolský profesor. Vyučoval deskriptivní geometrii a výtvarnou výchovu.

Na ústecké gymnázium přišel v roce 1946 a působil zde do roku 1950. Po zrušení ústeckého gymnázia odešel učil na Gymnázium do Vysokého Mýta (1950 – 1953). V letech 1953 – 1955 vyučoval na Střední průmyslové škole železniční v České Třebové. Dalších šest let (1955 – 1961) působil na Střední průmyslové škole textilní v Ústí nad Orlicí. V roce 1961 byl jmenován ředitelem Jedenáctileté střední školy (tak byly v té době přejmenovány Gymnázia). V této funkci setrval až do roku 1967, kdy podlehl dlouhodobé nemoci. Zemřel v nemocnici v Hradci Králové.

Bohumír Suchomel byl vždy bytostně spojen s výtvarným uměním a jeho mnohotvárnými složkami. Naše město obohatil o tvůrčí plody své umělecké zralosti. Uplatnil je v místním hračkářském průmyslu zejména svými návrhy loutek a divadélkem pro nejmenší děti, do jejichž duše se dovedl mimořádně vcítit. Dokázal vytvářet originální dekorativní skleněné stěny, barevné vitráže, intarsie a řezby ve dřevě. Lákalo ho i textilní návrhářství. Nelze však rovněž opomenout jeho nemalý scénografický a kostymérský podíl na úspěšných inscenacích ústeckého ochotnického divadelního spolku „Vicena“.

Velké úsilí věnoval také populárně vědecké sféře. Podněcoval zájem svých současníků o poznání astronomie i pěstování dalších aktivit, jakými byla např. akvaristika, kaktusářství a zakládání skalničkářských zahrádek.

Obr. Autoportrét, olej na plátně, 34,6 x 30 cm (MM ÚO; fond výtvarné umění, přír. č. 333/97)

 

 

 

17. července 1917 zemřel v Ústí nad Orlicí hodinář, předseda Občanské záložny a starosta samosprávného okresu Ústí nad Orlicí Josef JELÍNEK.

Josef Jelínek se narodil 19. března 1859 v Chotěboři. Ve svém rodišti vychodil obecnou školu a vyučil se hodinářem. Do Ústí nad Orlicí přišel jako hodinářský dělník v roce 1883. Zde se oženil s vdovou po hodináři Vítovi.

Brzy se zapojil do kroužku řemeslníků, ze kterého vznikla za účelem „rozšiřování vědomosti a zkušenosti řemeslnické a sledovati vůbec pokrok ve všech odvětvích řemeslných“ v roce 1886 Řemeslnická beseda. Josef Jelínek v ní působil dlouho jako jednatel a od roku 1894 jako její předseda. K naplňování cílů besedy došlo po roce 1888, kdy byla jejím přičiněním v Ústí nad Orlicí uspořádaná úspěšná řemeslnicko-průmyslová výstava. Cit. „Na ní nejen místní řemeslníci, živnostníci i továrníci, ale i z některých jiných obcí v okrese ukázali svoji zdatnost, na pamětnou dávajíce velmi mnohým, že zbytečně hledají a za dražší peníze kupují jinde, co mohli by si výhodně opatřovati doma nebo i v nejbližším sousedství a tak přispívati zároveň k rozkvětu leckterého odvětví, pro nevšímavost a netečnost zdejších konsumentů živořícího.“

V roce 1893 se stal členem výboru Občanské záložny a o tři roky později jejím předsedou - ředitelem. Pod jeho opatrnou a rozvážnou podnikavostí byly obchody postaveny na reálnou půdu a přinesly několikanásobný zisk.

V roce 1896 se Josef Jelínek stal členem okresního zastupitelstva a v roce 1901 byl zvolen okresním starostou. Za jeho působení došlo např. k dobudování silniční sítě v okrese, zřízení venkovských pošt, zřízení telefonů, kanalizace obcí, elektrizace okresu. Velkou pozornost věnoval i otázkám sociálním a oblasti školství. Okresní rozpočty ukazují, jak ze skromných prostředků dokázal pomáhat školám. Byla to např. celá řada stipendií, subvence školám, hospodářské kursy pokračovaní na školách živnostenských. Finanční prostředky byly věnovány i nákupu knih a odborných časopisů pro okresní veřejnou knihovnu.

Josef Jelínek je pochován na ústeckém hřbitově.

Foto: 50. výroční zpráva Občanské záložny v Ústí n. Orl. za správní rok 1917.

 

Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea v Ústí nad Orlicí