Ústecké kalendárium – srpen 2007

 

22. srpna 1762 se v Ústí nad Orlicí narodil český vlastenec, lékař MUDr. František Jan KORÁB.

František se narodil v Podhorském mlýně manželům Antonínu a Dorotě Korábovým. Vystudoval medicínu na pražské univerzitě, kde 26. června 1789 promoval. Po skončení studií hledal uplatnění ve svém rodném městě. Podal si žádost o místo městského lékaře. Obec však na ustanovení městského lékaře neměla peníze a jeho žádost zamítla. Dva roky tedy ve městě provozoval soukromou praxi, která mu však neposkytla dostatečné živobytí. Ústí nad Orlicí bylo v té době malým městem, které bylo zvyklé jen na lazebníka a na kořenářky. Ve městě v té době nebyla ani lékárna.

V roce 1794 dostal místo panského lékaře v Litomyšli. Dekret určující jeho plat a deputát mu podepsal hrabě Josef Jiří Valdštejn. Nato se dr. Koráb oženil s Annou, dcerou litomyšlského měšťana Gabriela Novotného, a usídlil se ve městě čp. 109. V tomto domě se manželům v letech 1801 – 1913 narodilo osm dětí, z nichž některé zemřely v útlém věku. Ostatní byli synové Augustin a František a dcery Anna, Antonie a Františka. Neutěšené finanční problémy litomyšlského panství a zvláště pak velký požár Litomyšle v roce 1814 vedl dr. Korába k hledání nového působiště. Nalezl jej v Žamberku a opět v panských službách. V Žamberku byl dr. Koráb prvním kvalifikovaným lékařem. Zde bydlel v pronajatém bytě v domě čp. 169.

Dr. Koráb se oddal homeopatii, léčebné metodě tehdy nové, ale v Rakousku dvorským dekretem z 21. října 1819 zakázané. Na základě tohoto zákazu byl obviněn z nepřípustného způsobu léčení a byl proti němu veden proces. Udavačem byl žamberský lékárník Jan Novotný, Korábův domácí pán. Dr. Koráb mu totiž posílal málo receptů, protože si většinu homeopatických léků vyráběl sám. K Novotnému se připojil i kyšperský ranhojič Večeř, který se rovněž cítil poškozen. Proces byl zahájen 17. března 1830 a trval celé tři roky. Zda byl dr. Koráb uznán vinným, nevíme. Koráb napsal údajně i odborný spis o homeopatii, ale rukopis se po jeho smrti ztratil. K sepsání jej pravděpodobně vedla skutečnost, že dvorským dekretem z 10. února 1837 byl zákaz homeopatie zrušen.

S trvalým usídlením jak v Litomyšli, tak v Žamberku dr. Koráb zřejmě nepočítal.

Usadit se chtěl v Ústí nad Orlicí. Sem často dojížděl a rád se zabýval otázkami zvelebování města. V roce 1812 uspořádal např. mezi ústeckými občany veřejnou sbírku a nechal postavit na kalvarii kapli sv. Jana Křtitele. Svah nad kaplí až dolů k mlýnskému náhonu si vyhlédl za své budoucí bydliště. Nad bratrovým mlýnem si na rodinném pozemku postavil vilu s kamennou podezdívkou a s patrem sroubeným ze dřeva, jak se tehdy v Ústí obecně stavělo. Vila dostala čp. 368. Kolem ní založil překrásnou zahradu, která se stala chloubou města a pro kterou se ujal název „ Korábov“. Dr. Koráb svému sídlu říkal „moje malé Versailles“. Zahrada byla založena podle vzoru tehdejších zámeckých parků, vkusně a nákladně. Stromořadí a skupiny okrasných keřů se střídaly s květinovými záhony, k posezení v přírodě sloužila besídka. Ohradní zeď zahrady tvořily pískovcové sloupky s ozdobnými hlavicemi a na trávníku stály dekorativní vázy a sochy mythologických božstev.Vchod do domu podle antické tradice střežil bůh Janus s dvěma obličeji. Na jeho podstavci byl vytesán lékařský emblém s doktorovými iniciálkami, hůl byla ovinutá hadem. Původně měl prý dr. Koráb v úmyslu zřídit zde vodoléčebný ústav, jaké tehdy nabývaly obliby, a zahrada měla sloužit jako lázeňský park. Z projektu lázní však sešlo.

Zahrada často sloužila k příležitostným slavnostem a k pravidelným posezením trojice manželů Korábových, Andresových a Rettigových. Při dobrém jídle a pití, v krásné přírodě, jak to odpovídalo dobovým představám, lázeňsky příjemně odpočívali a pojednávali o věcech společenských, literárních, kulturních se zvláštním zřetelem k prospěchu českého vlastenectví. (pozn. Manželé Korábovi přispívali, jak uvádí Josef Jungmann ve své Historii literatury české do Prwotin pěkného umění neboli Vídeňských listů, které v letech 1813 – 1817 vydával ve Vídni profesor češtiny na vídenské univerzitě Jan Norbert Hromátka , Andresovi se oddaně a obětavě starali o divadlo, kde se hrálo česky a M. D. Rettigová začala psát česky).

Zde údajně můžeme hledat i kořeny první ústecké veřejné knihovny. Společnost se usnesla, že každé německé slovo zamíchané do češtiny se bude trestat pokutou ve výši jeden groš. Za vybrané peníze zakoupí potom české knihy, které se budou půjčovat. Knihy byly skutečně nakoupeny u vydavatele Jana Hostivíta Pospíšila v Hradci Králové. Knihovna byla umístěna v bytě Rettigových. Magdalena Dobromila Rettigová se stala první ústeckou knihovnicí. Dr. Koráb sám knihovně věnoval skříň a 30 svazků českých knih.

Josef Liboslav Ziegler, známý tvůrce vlasteneckých jmen, vymyslel tehdy pro své ústecké přátelé literární jména, Dobromila a Sudiprav pro Rettigovi a Lékoslav pro dr. Korába. Nejsou však doklady o tom, že by dr. Koráb toto jméno veřejně používal.

Do života dr. Korába těžce zasáhla výstavba železnice z Vídně přes Olomouc do Prahy. V Ústí nad Orlicí byla její trasa projektována právě v místech mezi náhonem Podhorského mlýna a svahem Kalvarie, tedy místy jeho zahrady. Státní železniční správa zabrané pozemky sice vykupovala a podle daných směrnic za ně dávala náhradu podle jakosti půdy, v tomto případě 494 zl. za jitro. Zaplatila však jen ta místa, která byla doslova stavbou zasypána. Tak se stalo, že náhradu dostal jen Josef Koráb, bratr dr. Korába a jen za parcelu, která se octla pod náspem a zmizela. Ostatní škody se nehradily, přestože pozemky zaplavila voda z náhonu, která pod náspem utvořila rybník. Tím byla nádherná zahrada dr. Korába nadobro zničena. Ozdobná sloupková zeď se zhroutila. Dekorativní plastiky si lidé roznesli do svých zahrádek. Něco málo později zachránil František Egerle, který roztroušené kamenné ozdobné práce sesbíral a umístil je v zahradě kolem svého domu (budova dnešní městské knihovny, mezi lidmi známá jako Pindulka). Zachována zůstala hlava boha Januse, která je dnes uložena ve sbírkách Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě.

Železnice zahájila provoz v srpnu 1845, ale toho se dr. Koráb již nedožil. Zemřel v Litomyšli 15. října 1843 na celkové ochrnutí.

Ve sbírkách Městského muzea je uložen jeho vysokoškolský diplom a obraz s jeho portrétem od neznámého autora.

Foto: MM ÚO, fond obrazy, inv. č. 19-A-27 (olej na plátně, 92,5 x 66 cm).

 

 

28. srpna 1912 se v Drnovicích v okrese Vyškov na Moravě narodil příslušník československé armády, člen domácího protifašistického odboje, četař František ZBOŘIL.

Po rozpuštění Československé armády v roce 1939 přijal František Zbořil místo školníka na Střední průmyslové škole textilní v Ústí nad Orlicí. Škola tehdy poskytla zaměstnání několika bývalým vojákům z povolání. Společně s ním nastoupil do školy i štábní kapitán Bohumil Pánek a četař Jan Vojta.

V průběhu II. světové války se František Zbořil zapojil do odbojového hnutí. 21. února 1943 byl v Ústí nad Orlicí gestapem zatčen a 3. října 1944 byl v Mnichově popraven.

Jeho jméno najdeme na pamětní desce obětem II. světové války na Památníků odboje.

Foto: in. Střední průmyslová škola textilní Ústí nad Orlicí 1892 – 1972. s. 15.

 

Městské muzeum v Ústí nad Orlicí, Jitka Melšová, knihovnice