Ústecké kalendárium - březen 2000

orthopedic pain management

 

                1. března 1885 se v Hrobech u Tábora narodil pedagog, muzikant a hudební skladatel Jindřich PRAVEČEK.

Po vystudování učitelského ústavu v Soběslavi ( v letech 1900 - 1904) vystřídal jako učitel řadu škol v našem kraji, Osík u Litomyšle, Čermnou a Bystřec u Lanškrouna, Výprachtice   (zde se 28. 6. 1909 narodil jeho syn Jindřich, známý hudební skladatel a vojenský kapelník) a nakonec Českou Třebovou. Ve všech těchto obcích založil a dirigoval pěvecké a orchestrální soubory. Pro ně skládal i různé sborové písně.

Jindřich Praveček měl k našemu městu a především k jeho hudebnímu životu velmi blízký vztah, svědčí o tom např. čestné členství, které mu udělila Cecilská hudební jednota. Jako účinkující vystupoval ve slavnostním představení, kterým byla opera  Bedřicha Smetany  Tajemství, kterou nastudovalo a provedlo Orchestrálního sdružení v Ústí nad Orlicí u příležitosti  otevření nové budovy divadla  27. září 1936.

Ve sbírkách městského muzea je uloženo několik jeho skladeb pro sbor, např. "Rodný kraj", "Láska k vlasti", "Oj, česká písni!", které jsou věnovány jednatelce zpěváckého spolku Lukes Marii Moláčkové, dále např. rukopis  skladby pro ženský sbor a klavír "Umlklo stromů šumění", které složil na slova Vítězslava Hálka a věnoval pěveckému spolku Lukes v Ústí nad Orlicí, a další.Jindřich Praveček zemřel 11. února 1969 v Hradci Králové.

7. března 1950 zemřel v Praze houslový virtuos a hudební pedagog, ústecký rodák Jaroslav KOCIAN.

Jaroslav Kocian se narodil 22. února 1883 v domě čp. 31 v dnešní ulici Mistra Jaroslava Kociana.  Jeho prvním učitelem se stal jeho otec Julius a později Josef Zábrodský. Již ve svých čtyřech a půl letech poprvé veřejně vystoupil na jedné z výročních slavností Cecilské hudební jednoty v Ústí nad Orlicí a zpaměti, za doprovodu tatínkovy kytary, zahrál na housle 24 národních písní. Jako nadprůměrně nadaný byl Jaroslav Kocian přijat už ve třinácti letech na pražskou konzervatoř do houslového oddělení vynikajícího pedagoga Otakara Ševčáka. Kompozici studoval u Antonína Dvořáka. V roce 1901 svá studia ukončil a nastoupil do slavné, ale současně velmi náročné éry houslového virtuosa. Po několika koncertech v Čechách získal přízeň vídeňského publika a Vídeň se mu také stala branou do světa. Na své první turné do USA odjel 22.11.1902 s ústeckým rodákem Františkem Špindlerem. Zde si získal velkou přízeň a obdiv, zejména mezi zde žijícími krajany. Výčet Kocianových koncertů, které absolvoval v letech 1901 až 1930 je rozsáhlý. Jeho nejen technicky dokonalou, ale především hluboce procítěnou hru, vždy intonačně čistou, s osobitým tónem slyšely posluchači téměř ve všech kontinentech.

Od roku 1922 působil Jarolav Kocian na pražské konzervatoři, nejprve jako mimořádný profesor, který zastupoval nemocného Otakara Ševčíka, od roku l930 až do roku 1943 jako profesor mistrovské školy. Za svého pedagogického působení vychoval řadu skvělých houslistů. Zvláště mezi nimi vynikal Václav Snítil a Josef Suk.  Vztah Jaroslava Kociana k rodnému městu byl po celá léta velmi vřelý. Neustále se sem ze svých cest vracel, aby tu načerpal nových sil, nebo nastudoval nový repertoár. S jménem Jaroslava Kociana se setkáváme velice často, a to nejen v květnových dnech, kdy se každoročně pořádá Kocianova mezinárodní houslová soutěž pro mládež. Jeho jméno symbolizuje nejen ve světě známé české muzikantské umění, ale i ryzí češství, které osvědčil nejen za monarchie, kdy se uváděl výhradně jako český nikoliv rakouský umělec, ale i za okupace německé. 

Jaroslav Kocian byl na vlastní přání pochován do rodinné hrobky na Ústeckém hřbitově. V roce  1958 byly jeho ostatky vyzvednuty a převezeny a uloženy na čestné místo na Slavíně  v Praze.

Ve sbírkách městského muzea je uložena nejen převážná část jeho pozůstalosti včetně jeho autorských hudebních skladeb, ale většina publikovaného i nepublikovaného díla věnovaná jeho osobě a tvorbě.

               

                19. března 1830 zemřel v Žďáru u Nového Města na Moravě spisovatel, národní buditel a  vlastenec, kněz Josef Matěj SYCHRA.

Josef Matěj Sychra se narodil v Ústí nad Orlicí 21. prosince 1776 v budově radnice na náměstí. Jeho otec Matěj byl tkalcem a městským písařem.

První literární a hudební vzdělání získal ve svém rodném městě u učitele a ředitele kůru Jana Jahody. V roce 1789 odešel Josef do Prahy, kde po dokončení gymnázia absolvoval studia filosofie a teologie. V roce 1801 byl vysvěcen na kněze. Po působení v Sebranicích u Litomyšle, Bystrém u Poličky, Německé Bělé a Jimramově definitivně zakotvil v roce l824 v Zámku Žďáru u Nového Města na Moravě.

Jednou z jeho předních vlastností byla jeho vroucí láska k vlasti, národu a především k  českému jazyku. Proto se po celý svůj život snažil  ze všech svých sil poznat český jazyk tak, aby i česká literatura dosáhla vyššího stupně. Za tuto činnost tehdejšího počátku probouzejícího se samostatného češství zaujal Josef Matěj Sychra přední místo mezi buditeli našeho národa z počátku 19. století. Značnou část svých literárních prací zaměřil na vzdělavatelskou činnost, zejména v třísvazkovém souboru s názvem "Povídatel" a v dvoudílném "Kratochvílníku". Josef Matěj Sychra byl také velkým sběratelem folkloru a jeho československá frazeologie se stala Josefu Jungmanovi velmi cenným materiálem pro "Slovník česko-německý". Rozsáhlá byla i jeho překladatelská činnost. Zaměřil se zvláště na divadlo a uvedl k nám např. Moliera a Kotzebua. Napsal také mnoho povídek a veršů pro mládež. Josef Matěj Sychra patřil ve své době mezi nejvýznamnější spisovatele v tomto žánru. Celkem vydal pět svazků povídek. Velké množství prací zůstalo otištěno pouze v různých časopisech.

Josef Matěj Sychra neměl však pevné zdraví a zemřel v nedožitých padesáti čtyřech letech. Je pochován podle svého posledního přání na Zelené Hoře nedaleko Nového Města na Moravě.

Na paměť jeho stých narozenin v roce 1876 uspořádala ústecká městská obec ve dnech 20. až 22. srpna  slavnost, při níž byla na budově radnice odhalena Josefu Matěji Sychrovi pamětní deska.

Jménem Josefa Matěje Sychry je pojmenovaná jedna z ulic města.

               

                21. března 1880 zemřel v Budapešti houslista a zpěvák, ústecký rodák František STEHNO.

František Stehno se narodil  3. prosince 1830. Základní školní a hudební vzdělání získal u Františka Hniličky. Studoval především hru na housle a zpěv. Ve studiích pokračoval  v Moravské Třebové, v letech 1842-1850 v Litomyšli a v letech 1830 - 1853 v Praze. Jako absolvent práv napsal dílo "Dějepisný nástin působení spolku hudebního v Oustí nad Orlicí", které vydal tiskem A. Augusta v Litomyšli v roce 1854. Tento útlý spis nám přináší cenné informace o vzniku a prvních letech ústeckého spolku Cecilské hudební jednoty.

František Stehno po skončení studií pracoval jako koncipient u dr. J. Poplera ve Vysokém Mýtě. V roce 1855 byl jmenován konceptním praktikantem u finančního ředitelství v Budíně v Uhrách. V Uhrách strávil František Stehno celý zbytek života. V Szolnoku, kde působil jako okresní finanční komisař, zřídil z tamnějších ochotníků pěvecký sbor, který sám řídil a se kterým vystupoval v tamnějším františkánském kostele.

Krátce po jmenování vrchním  finančním radou a zástupcem ředitele v Sarajevu František Stehno v Budapešti zemřel.

               

                23. března 1795 se v Ústí nad Orlicí narodil český houslista a hudební skladatel Leopold JANSA.

                Leopold Jansa se narodil jako syn soukeníka Benedikta Jansy v domě čp. 191. Hře na housle, varhany  a klavír se učil u učitele a ředitele kůru Jana Jahody. Gymnázium vystudoval v Brně, kde také pokračoval v hudebním vzdělávání. Zde si obzvláště oblíbil hru na housle. V roce 1817 odešel do Vídně na právnickou fakultu. Mimo studia práv se vzdělával u hudebního skladatele Emanuela Aloise Förstra v kompozici. Po několika úspěšných veřejných koncertech se Leopold Jansa opustil studia  a  věnoval se pouze hře na housle. V krátké době si Leopold získal vedle Josefa Maysedra a Josefa Böhma pověst nejlepšího vídeňského houslisty. V roce 1823 se stal komorním hudebníkem domácí kapely hraběte z Brunšviku, o rok později členem císařské kapely při dvorní opeře a v roce 1834 ředitelem hudby a profesorem houslí při vídeňské universitní konviktě. Tohoto úřadu byl však v roce 1850 zbaven a to jen proto, že při své koncertní cestě do Anglie hrál v Londýně uherským emigrantům. V následující době žil v Londýně a věnoval se vyučování hře na housle a klavíru. Teprve v roce 1869 mu byl povolen návrat do Vídně a přiděleno doživotní výslužné.

                Jako houslista vynikal neobyčejnou technickou zručností a oduševnělým přednesem. Současně byl i mistrem v kvartetní hře. Podle hudební kritiky byly jeho kvartetní večery, které pořádal ve Vídni až do osudného roku 1850 "...bezpečným útulkem hudby pravé a důstojné a již jméno Jansovo bylo obecenstvu zárukou, že uslyší jen skladby dokonalé v přednesu co nejdokonalejším."

Leopold Jansa byl také velice plodným skladatelem. Jeho díla vynikají nejen příjemným slohem, ale i obsahem. Ve sbírkách městského muzea je uloženo větší množství jeho skladeb nejrůznějšího charakteru.

Leopold Jansa zemřel ve Vídni 24. ledna 1875.