Ústecké kalendárium - duben 2000

orthopedic pain management

Ústecké kalendárium - duben 2000

 

3. dubna 1905 se v Ústí nad Orlicí narodil dlouholetý pracovník n.p. Perla, textilní odborník Antonín ŠOUREK.

Antonín Šourek pocházel z početné rodiny poštovního zaměstnance, měl šest bratrů a jednu sestru. V roce 1919 absolvoval tkalcovský obor na ústecké textilní škole. Celý následující život věnoval ústeckému textilnímu průmyslu. Nejprve pracoval u fy. Pollak v Hylvátech, potom u fy. Hernych. Po znárodnění v roce 1948 přešel do vzorkovny n.p. Perla 02 v České Třebové, kde pracoval až do roku 1966, kdy odešel do důchodu. Jako důchodce pracoval ještě řadu let na kontrole ve vzorkovně závodu Perla 01 v Ústí nad Orlicí.

Jako tkalcovský odborník se podílel v roce 1947 na technickém zpracování podnikového praporu, jehož slavnostní rozvinutí se uskutečnilo při velkém textiláckém sjezdu v Ústí nad Orlicí 25. května 1947. V roce 1958 se podílel na technickém zpracování 65 exponátů Perly pro světovou  výstavu EXPO 58 v Bruselu. Antonín Šourek navrhl i řadu textilních odznaků, např. pro hasiče n.p. Perla, sokolskou dechovku anebo pro účastníky našeho okresu, kteří se zúčastnili jako cvičenci III. Československé spartakiády v roce 1965.

 V hale podnikového ředitelství n.p. Perla v Ústí nad Orlicí sestavil a zprovoznil starý ruční tkalcovský stav, který je tam dodnes. Poslední prací Antonína Šourka byl ručně tkaný nástěnný gobelín, který byl umístěn v síni tradic n.p. Perla v Ústí nad Orlicí.

Antonína Šourka měli možnost vidět i diváci Československé televize v roce 1983 v tehdy oblíbeném pořadu "Dostaveníčko v Ústí nad Orlicí", kde moderátorům Pavlíně Filipovské a Jiřímu Sovákovi předváděl své tkalcovské umění na starém ručním tkalcovském stavu.

Antonín Šourek zemřel 11. února 1987.

 

             17. dubna 1905 se narodil obětavý a zasvěcený ochránce památky ústeckého rodáka Mistra Jaroslava Kociana, lékař MUDr. Vladimír ČERNÝ.

Vladimír Černý byl přímým synovcem Jaroslava Kociana a snažil se pro budoucnost uchovat co nejvíce ze života svého strýce . Velmi se angažoval v roce 1983, kdy si naše město připomělo sté výročí narození Mistra Jaroslava Kociana. Sepsal úsměvnou knihu "Co vím o veselém strýci Kocianovi" a životopisnou  studii o Jaroslavu Kocianovi, která tvoří jednu z částí publikace "Hudební tradice Ústí nad Orlicí a Jaroslav Kocian".

Zásluhou Vladimíra Černého je i sbírkový fond městského muzea bohatší především o předměty spojené s životem a uměleckou dráhou Jaroslava Kociana.

 

18. dubna 1890 se ve Velkých Hamrech  (okr. Jablonec nad Nisou)  narodil vlastivědný pracovník, muzejník, archivář a veřejný činitel Jindřich NYGRÍN.

Jindřich Nygrín se do Ústí nad Orlicí přistěhoval v dubnu 1914 jako železniční zaměstnanec. Město si zakrátko zamiloval a zůstal mu věrný až do posledních chvil svého bohatého a plodného života. Velkou zálibou se mu stala historie města a jeho okolí a té věnoval většinu svého volného času. Mimo to se zapojil i do veřejného života. Byl členem několika spolků. Řadu let zasedal v městské radě a v letech 1929-1935 byl dokonce starostou města. Stal se také předsedou Letopisné komise, která měla zásluhu na založení nové moderní kroniky města, kterou začal  psát jeho blízký spolupracovník Josef Škarka.  Jindřich Nygrín stál i u založení městského muzea. Spolu s ostatními členy muzejní komise založil v roce 1937 vlastivědný časopis "Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí". Stal se jeho redaktorem a autorem velké části příspěvků. Přesto, že byl časopis na začátku roku 1941 německými úřady zastaven, vlastivědnou činnost neukončil. Sbíral v okolí města archeologické památky a v městském muzeu pilně studoval uložené archiválie.  V roce 1944 s několika přáteli založil Spolek pro záchranu hradu Lanšperka. Zásluhou této skupiny nadšenců se podařilo vykopat dodnes zachovalé sklepní prostory hradu.  Historii hradu zpracoval jednak ve stručném průvodci a v roce 1946 vydal samostatnou publikaci o jeho historii.  Měl také zásluhu na vydání série pohlednic Lanšperka. 

V publikační činnosti pokračoval Jindřich Nygrín až do roku 1959. Ve fondu knihovny městského muzea jsou uloženy všechny jeho práce, které byly vydány tiskem, např. "O požárech, protipožárních opatřeních a hasičstvu v Ústí nad Orlicí 1498-1941", "O robotách na Ústecku", "O rodech a památkách v Ústí nad Orlicí a na Ústecku", "100 let železnice Olomouc-Praha a město Ústí nad Orlicí" atd.

Vedle vlastivědné a publikační činnosti se podílel i na uspořádání několika výstav, nichž nejvýznamnější byla výstava obrazů Jana Křtitele Kunstovného s názvem "Ze staré Ousti". Velkou měrou se zasloužil o pořízení pamětní desky českému sochaři a ústeckému rodáku Quido Tomáši Kocianovi na jeho rodném domě.

V květnu 1945 byl Jindřich Nygrín zvolen do Okresního národního výboru, kde působil až

do roku 1948.  V roce 1950 odešel po čtyřicetileté službě u železnice na odpočinek.

Stále však působil jako správce muzea a od roku 1953 se stal i správcem nově založeného městského a později okresního archívu. Mimo to působil také jako okresní konzervátor památkové péče.

Jindřich Nygrín zemřel 29. ledna 1962 a jeho jménem je pojmenovaná jedna z ústeckých ulic.

 

29. dubna 1835 zemřel v Ústí nad Orlicí český houslista a hudební skladatel, kněz Josef Ondřej STEHNO.

Narodil se v Ústí nad Orlicí 25. listopadu 1778 jako syn soukeníka Jana Stehny, nejhorlivějšího zakladatele Cecilské hudební jednoty. Hudební základy získal u svého otce, který v té době patřil mezi nejlepší ústecké houslisty. Ve svých devíti letech byl přijat za diskantistu do Dominikánského kláštera v Praze. Vystudoval Staroměstské gymnázium a na pražské universitě  filosofii a bohoslovectví. Při studiu navštěvoval i hodiny literatury a hudby. V této době byl Josef Stehno již velmi dobrým houslistou a veřejnou produkcí v divadlech, kostelích i soukromých domech si přivydělával na studia. 28. září 1802 byl vysvěcen na kněze a 24. října nastoupil jako kaplan do Ústí nad Orlicí. V roce 1815 byl jmenován lokalistou ve Výprachticích. Vzhledem k vážným zdravotním problémům odešel do výslužby a vrátil se zpět do rodného města.

Josef Ondřej Stehno byl velmi vzdělaným mužem, velkým přítelem literatury a zvláště dobrým historikem. Svoji bohatou knihovnu, která obsahovala 214 svazků především odborné a vědecké literatury odkázal ústecké děkanské knihovně.

Je autorem i několika hudebních skladeb pro smyčcové kvarteto a houslové etudy pro pokročilé hráče a variace na píseň "To jsou koně" pro violoncello.

 

                                                            Jitka Melšová, knihovnice městského muzea