Ústecké kalendárium srpen 2000

orthopedic pain management

 

2. srpna 1850 se v Lomnici nad Popelkou narodil pedagog, malíř a ilustrátor Jan KOBRLE.
Školu začal navštěvovat ve svém rodišti, ale dokončil ji až na německé hlavní škole v Jablonci nad Nisou. Potom absolvoval tři třídy reálné školy v Jičíně. V roce 1866 začal studovat na učitelském ústavu v Hradci Králové, který ukončil v roce 1868 s podučitelským vysvědčením. Zkoušku způsobilosti vykonal v roce 1871 v Praze a obdržel vysvědčení pro obecné školy. Působil jako učitel na farní škole v Koclířově u Dvora Králové, potom v Nekoři a v Žamberku. V roce 1874 se stal učitelem na ústecké škole a 6. 12. 1886 byl přidělen na ústeckou dívčí školu. Po čtyřicetileté službě odešel v roce 1909 do penze a později se z Ústí nad Orlicí odstěhoval. Kromě svého učitelského povolání se velmi intenzivně věnoval malování. Maloval především akvarely. Ve svých obrázcích zachytil tehdejší malebná zákoutí našeho města a jeho okolí. Ve sbírkách městského muzea je uloženo dvacet šest jeho originálních kreseb.
Jan Kobrle zemřel 16. listopadu 1924 v Příbrami.

5. srpna 1960 zemřel v Ústí nad Orlicí hudební pedagog a skladatel Antonín MALÁTEK.
Antonín Malátek se narodil 13. června 1886 v Kostelci nad Orlicí. V letech 1903 - 1907 vystudoval varhanní oddělení na pražské konzervatoři. Finanční důvody ho přivedly do salónních orchestrů, s nimiž navštívil hlavní města Německa, Polska, Ruska a Rumunska. Teprve po vzniku Československé republiky nastoupil místo učitele na hudební škole v Kostelci nad Orlicí, kde učil až do roku 1931. V tomto roce přišel jako učitel hudby do Ústí nad Orlicí. V našem městě působil také jako sbormistr zpěváckého sdružení “Lukes”, místodirigent Orchestrálního sdružení a varhaník v Cecilské hudební jednotě. V roce 1939 nastoupil místo učitele klavíru na nově otevřené hudební škole v Ústí nad Orlicí. 
Antonín Malátek je autorem příležitostných skladeb pro klavír, chrámových písní a melodramatů. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uložen rukopis jeho skladby pro ženský sbor s doprovodem smyčcového orchestru s názvem Bílý Topol. 

11. srpna 1820 se v Kostelci nad Orlicí narodil první starosta okresního zastupitelstva a poslanec zemského sněmu František FIALA.
Po skončení studií se stal obchodníkem v Ústí nad Orlicí. V našem městě si František Fiala vybudoval postupně takovou pozici, že v roce 1860 byl zvolen ústeckým starostou. Tehdy byl charakterizován lanškrounským hejtmanem jako člověk osobně inteligentní, vzdělaný, občansky bezúhonný, s chytrým, leč ne vždy mírným chováním. Politicky se hlásil k rodícímu se proudu mladočechů. V roce 1866 byl zvolen starostou okresního zastupiteltva (tehdy nově konstituovaný orgán samosprávy) a o rok později poslancem zemského sněmu. S touto funkcí je také bezprostředně spjata Fialova aktivita při organizování táborů lidu v červenci 1868. Největší proslulost mu však zajistila přítomnost ve skupině 80 členů poslaneckého klubu, která při zahájení zemského sněmu v srpnu 1868 vyhlásila tzv. státoprávní deklaraci, ve které byla zdůrazněna státoprávní svébytnost českých zemí a poukázáno na potřebnost řešení případných neshod mezi panovníkem a obyvateli království cestou dohody. Poslanci opustili sněmovní jednání a všichni se stali hrdiny legendárního podzimu 1868. Následky nesl stejně jako mnozí další i František Fiala. Přes opakované vítězství ve volbách v roce 1872 opustil funkci okresního starosty, ve stejné době se vzdal i úřadu městského starosty. Je pravda, že působil ještě téměř 10 let jako člen okresního zastupitelstva, ale pro místodržitelství měl jednou provždy punc nepříjemného rebela. Pro občany našeho města se stal hrdinou - poslancem - deklarantem i v době, kdy se tyto myšlenky přežily. František Fiala zemřel v Ústí nad Orlicí 10. července 1892.

19. srpna 1905 se ve Václavicích (okr. Frýdek-Místek) narodil člen domácího protifašistického odboje Ludvík TWARDEK ( TVARDEK).
Před druhou světovou válkou působil jako tajemník komunistické strany v Pardubicích. Od počátku německé okupace Československa mu hrozilo zatčení a proto se uchýlil do ilegality a skrýval se na mnoha místech. Naposledy v Ústí nad Orlicí v Goethově ul. (před II. svět. válkou Čečkova) čp. 703 u Viktorie Kroupové. Zde došlo 20. ledna 1943 k domovní prohlídce, při které gestapo hledalo Antonína Kalouska. Místo něho našli Ludvíka Twardka. Ten se však při následném výslechu pokusil o útěk, ale byl postřelen a převezen do ústecké nemocnice, kde téhož dne zemřel. Viktorie Kroupová a její sestry Terezie Kalousková a Marie Pavlasová byly hned zatčeny, uvězněny a v Praze popraveny. Viktorie 1.10.1943 a obě sestry bezprostředně po sobě 4.8.1944.
Goethova ulice byla později přejmenována na ulici Ludvíka Tvardka.

21. srpna 1935 zemřel ve Staré Boleslavi český hudební skladatel, sbormistr, pedagog a ředitel kůru, ústecký rodák Josef Cyril SYCHRA.
Josef Cyril Sychra pocházel z hudební rodiny. První hudební základy získal u svého otce Václava Sychry, druhého staršího Cecilské hudební jednoty. Varhanní školu absolvoval v Praze u profesora Františka Skuherského. Při studiu současně působil jako basista a varhaník v Emauzích. V letech 1879 - 1882 byl varhaníkem a ředitelem kůru ve Staré Boleslavi, kde řídil i tamní zpěvácký spolek Václav a v Brandýse nad Labem spolek Bojan. V letech 1889 - 1923 působil jako ředitel kůru v Mladé Boleslavi. Zde také vyučoval zpěv na gymnáziu a na reálce, řídil zpěvácký spolek Boleslav a měl vlastní soukromou hudební školu. Na odpočinku ve Staré Boleslavi vedl tzv. Sychrův sbor. 
J. C. Sychra se již od studenských let věnoval velmi pilně skladatelské činnosti. Zanechal na 450 prací, věnovaných převážně hudbě chrámové a sborovému zpěvu. Ve své době byl považován za největšího žijícího českého církevního skladatele. Za svoji vynikající skladatelskou činnost se dostalo Josefu Cyrilovi Sychrovi vysokého papežského vyznamenání, v roce 1926 byl jmenovám rytířem řádu sv. Řehoře Velikého. Obdržel i zlatou medaili Československé obce pěvecké. Město Ústí nad Orlicí udělilo Josefu Cyrilovi Sychrovi čestné občanství města.
Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uloženo několik jeho skladeb (převážně pro sborový zpěv). Jedná se např. o skladbu “Valčík”, určenou pro smíšený sbor, kterou složil na slova Jaroslava Kvapila a kterou provedl sbor složený z 19 sopránů, 14 altů, 15 tenorů a 17 basů u příležitosti jubilejního koncertu ke 100. výročí trvání Cecilské hudební jednoty ve dnech 29., 30. a 31. srpna 1903.
Josef Cyril Sychra se narodil v Ústí nad Orlicí 12. března 1859.

21. srpna 1930 se narodil grafik, medailér a falerista, funkcionář české numismatické společnosti Tomáš Robert DUŠEK. 
Tomáš Robert Dušek pochází ze staré ústecké kamnářsko-hrnčířské rodiny, v níž se řemeslo předávalo z otce na syna již od dvacátých let minulého století. On sám pracoval jako vedoucí kamnářského střediska Okresního podniku služeb v Ústí nad Orlicí jenom do roku 1959. Potom byl zaměstnán v tehdejším n.p. Kovostav a od roku 1969 byl politickým pracovníkem Československé strany lidové. Od svého mládí se zajímal o numismatiku a heraldiku. Jako jeden ze zákládajících členů stál při zrodu pobočky České numismatické společnosti v Ústí nad Orlicí. Od samého zrodu pracoval jako pokladník a v sedmdesátých a osmdesátých letech jako předseda. Velkou měrou se podílel i na vydávání Zpravodaje Genealogické a heraldické společnosti v Praze - pobočka Ústí nad Orlicí. Nakreslil záhlaví a jeho obsah obohatil mnohakresbami erbů měst našeho okresu a majitelů lanškrounského panství. T. R. Dušek se zabýval i grafikou a medailérstvím. Pro různé instituce a organizace vypracoval na desítky návrhů plaket, medailí a odznaků. Řada jeho prací byla vytvořena přímo pro město Ústí nad Orlicí, např. medaile pro nového občánka, k výročí divadla, ke Kocianově houslové soutěži, k 20. výročí ústecké pobočky České numismatické společnosti. Další se vztahují k východočeskému regionu i k tématům, které jej přesahují. Dnes jsou Duškovy práce, zejména ty, které byly raženy v kremnické mincovně, rozšířeny mimo rámec našeho regionu a patří do fondu současné české realistické medaile. 
Část jeho tvorby může ústecká veřejnost vzhlédnout na výstavě městského muzea Oustecký fortel aneb Řemeslem k obživě i radosti, která je otevřena ve výstavní síni na Mírovém náměstí čp. 7 až do 17. září 2000.
Do dalších let přejeme panu Tomáši Duškovi především hodně zdraví a spokojenosti.

26. srpna 1920 se ve Dvoře Králové narodil muzikant, kapelník a hudební skladatel Jindřich FOHL.
Hudební vzdělání získal na ústecké hudební škole, kde u Antonína Malátka studoval hru na klavír. Jindřich Fohl převzal po Jaromíru Lahulkovi kapelnictví Sokolské dechové hudby (pozn. později po organizačních změnách Dechové hudby Závodního klubu ROH n.p. UTEX). Po sloučení s dechovou hudbou Závodního klubu Kovostav, působil jako její dirigent. Mimo dechové hudby se věnoval i hudbě taneční. Řídil taneční orchestr Závodního klubu ROH n.p. UTEX. 
Jindřich Fohl se velmi intenzivně věnoval hudební skladbě. Kromě hudby pro taneční a dechový orchestr složil i řadu skladeb duchovních a napsal i hudbu k divadelním hrám, především pro divadelní ochotnický spolek Vicena. Mezi nejzdařilejší a i nejúspěšnější se řadí hudba k Molierově hře Jeho urozenost pan měšťák. V roce 1975 byl jedním ze spoluzakladatelů Monstrkoncertů dechových hudeb v Lanškrouně. Jindřich Fohl byl i vášnivým filatelistou. 
Ve sbírkách městského muzea je uložena téměř celá jeho hudební skladatelská tvorba, což představuje 151 skladeb.
Jindřich Fohl zemřel v Ústí nad Orlicí 28. dubna 1989.

28. srpna 1920 se v Ústí nad Orlicí narodil muzikant, dirigent, hudební skladatel a pedagog František UHLÍŘ.

První hudební základy získal u svého otce, kapelníka ústecké městské hudby, který ho učil hrát na housle. Klavír studoval u Norberta Fišera a následně na hudební škole v Pardubicích. Hru na pozoun, kterou začal jako samouk, vystudoval u prof. Smékala v Brně. Již jako čtrnáctiletý se stal členem Cecilské hudební jednoty. Jako hráč na housle nebo klavír vystupoval s různými ústeckými hudebními tělesy při ochotnických divadelních představeních už od roku 1934. V roce 1944 složil v Praze kapelnické zkoušky a převzal po Norbertu Fišerovi kapelnickou živnost. Od roku 1948 byl učitelem na ústecké hudební škole. Zde učil i po odchodu do důchodu. Celý jeho život je spojen s hudbou a s ústeckým hudebním životem. Hrál v tanečních orchestrech, Swing kvartetu, dirigoval dechovou hudbu. V prvních ročnících Kocianovy houslové soutěže působil jako doprovazeč. Na klavír doprovázel i Bohuše Herana na jeho vystoupeních v Ústí nad Orlicí a Brandýse nad Orlicí. Hrával také při svatebních obřadech na ústecké radnici. S dechovým orchestrem se zúčastnil řady soutěží a festivalů. ru plesu” byla na programu tanečního orchestru v dancingu již v roce 1938. Jeho pochod pro dechový orchestr v provedení Souboru vládní policie odvysílal brněnský rozhlas 17. března 1944. Plodným obdobím jeho tvůrčí činnosti byla spolupráce s učitelkou Pavlou Koštovou na jejich divadelních hrách pro děti, pro které psal hudbu. Písničky ze hry Ferda Mravenec nahrál hradecký rozhlas. Od roku 1970 se věnoval především komponování pro dechový orchestr. Jeho skladby v provedení vojenské hudby byly vysílány rozhlasem a zazněly i při koncertech ze zahrad Pražského hradu v roce 1976. Tvorba Františka Uhlíře se představila i na festivalu Kmochův Kolín v roce 1987. 
Skladbě se věnuje dodnes. 
František Uhlíř se snaží zachovat obrázek hudebního života našeho města budoucím generacím. Do sbírek městského muzea věnoval velké množství notového materiálů, který obsahuje nejen skladby, které byly nastudovány a provedeny ústeckými hudebními tělesy v průběhu dvou století, ale i tištěná a rukopisná tvorba ústeckých rodáků. Pro čtenářskou veřejnost sepsal společně s Jaroslavem Šilarem ucelený přehled o ústecké dechové hudbě, která vyšla pod názvem “Dechová hudba v Ústí nad Orlicí” a společně s Karlem Štanclem historii ústecké taneční hudby s názvem “Hráli jsme pro radost”. Sám je autorem publikace “170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí” a přehledu “ Ústecký hudební život v období Československé republiky”. 
Městské muzeum si velice váží úzké spolupráce s Františkem Uhlířem, která spočívá nejen ve využití jeho hudebních znalostí, ale především na jeho zájmu sběratelském. Jeho zásluhou je muzejní fond obohacován o materiály spojené s ústeckým životem v minulosti. 
Přejeme mu do dalších let mnoho tvůrčích úspěchů, životního elánů a především hodně zdraví a spokojeností. 

Jitka Melšová, knihovnice městského muzea