3. září 1890 zemřel v Železném Újezdě u Blovic český hudební pedagog,
ústecký rodák Julius
KORÁB.
Vystudoval
Gymnázium v Litomyšli a Karlovu univerzitu v Praze. V letech 1873 - 1884 působil
jako profesor klasické filologie na Gymnáziu v Plzni. Zde převzal také po
Hynkovi Pallovi vyučování zpěvu. Po
odchodu z gymnázia působil v Plzni jako okresní školní inspektor. Julius Koráb
svými četnými přednáškami z nejrůznějších oboru se velice významně zapojil do
činnosti Literárního spolku.
Vedle
knihy "Vývoj knihtiskařství a české prvotisky" ( vyšla v r. 1880), vydal
společně s H. Pallou "Sbírku posvátných čtverozpěvů", která měla sloužit jako
pomůcka pro vyučování zpěvu na školách, zvláště na učitelských ústavech.
Obsahovala 22 mužských a 26 smíšených sborů různých autorů a vyšla v 5
sešitech v letech 1877 - 1881.
Julius
Koráb se narodil v Ústí nad Orlicí 16. února 1844.
15. září 1840 zemřel v Karlsruhe houslista a hudební skladatel
František
PECHÁČEK.
Jeho
prvním učitelem na housle byl otec, ústecký rodák František Martin Pecháček.
František byl velice nadaným žákem a již ve velice útlém věku vystupoval jako
solista. Ve svých šesti letech již koncertoval před císařským dvorem. V roce
1803 veřejně koncertoval se svým otcem v Praze, kde získal velký úspěch a pověst
zázračného dítěte. Další hudebního vzdělání získal ve Vídni, kde např. skladbu
studoval u E. A. Foerstra. Vynikal i ve hře na kytaru. Působil v divadle "An der
Wien", nejprve jako koncertní mistr a později jako druhý kapelník. V roce 1818
byl jmenován prvním dvorním houslistou hannoverské kapely. Podnikl i řadu úspěšných cest do
Drážďan, Lipska a v letech 1824 - 25 po městech jižního Německa. V roce 1827 byl
jmenován koncertním mistrem velkovévody badenského v Karlsruhe. V roce 1832
uskutečnil uměleckou cestu do Paříže, ale zde se očekávaného úspěchu nedočkal.
Pařížané viděli v jeho hře napodobování Paganiniho a tak výsledkem jeho namáhavých koncertů bylo pouze zklamání.
Tento jeho první neúspěch a i přílišná námaha přispěly k jeho zdravotním
problémům, kterým ve svým čtyřicetisedmi letech podlehl. Pochován byl na starém
hřbitově v Karlsruhe.
Jako
hudební skladatel napsal okolo 40 děl. Jedná se o malé útvary pro housle a
orchestr, tance a různé variace. Ve sbírkách městského muzea je uložená skladba
pro housle a orchestr " Rondeau brillant" a koncertní duo pro dvoje housle
"Polonaise".
František
Pecháček se narodil ve Vídni 4. července 1793.
17. září 1910 se v Ústí nad Orlicí narodil atlet a významný sportovní
a tělovýchovný funkcionář František
STRÁNSKÝ.
Se
sportem začal v roce 1925 jako brankař ústeckého dorosteneckého fotbalového
mužstva. Do Sokola vstoupil po prohraném přátelském zápase v házené mezi Ústím a
Chocní, kdy nahradil chybějícícho hráče a dal dvě branky. Jak sám říkal: " To
byl asi můj první sportovní mezník." V roce 1929 ve svých devatenácti letech byl
u toho, kdy se atletika v Sokole zakládala a zůstal u ní prakticky až do svých
posledních dnů. V atletice měl zejména ve sprintu osobní rekordy na takové
úrovni, za které by se ještě dnes získaly body ve II. lize. V atletickém oddíle
dělal předsedu, rozhodčího, trenéra, ale hlavně vyhledávače talentů. K atletice
dokázal přivést celou řadu později úspěšných atletů, např. i Václava Čevonu,
který do našeho města přišel v roce 1939. Pracoval i v krajském svazu atletiky
jako vedoucí mládeže.
Druhým
jeho nejoblíbenějším sportem bylo lyžování. Při vojákování v Žamberku objevil
krásnou přírodu v okolí Říček v Orlických horách a uvědomil si možnost využívání
těchto horských svahů pro lyžování. V zimě 1938 byl jedním z iniciátorů prvního
autobusového lyžařského zájezdu do Říček. Po roce 1945 měl Sokol zájem na tom,
získat v této oblasti nějakou chalupu, která by sloužila jako ubytovna a místo,
odkud by se dalo vyjíždět do okolí. Právě zásluhou Františka Stránského se tento
cíl naplnil již v lednu 1946.
Působil
v lyžařském oddíle a později také v organizačním výboru Ski-interkriteria. Řadu
let také pracoval ve východočeské lyžařské župě.
Byl
i aktivním členem hlavního výboru TJ Jiskra a tajemníkem tělovýchovné jednoty.
Měl velkou zásluhu na zajištění oslav 100 let ústecké tělovýchovy a sportu v
roce 1987, kdy shromáždil ohromné množství historického a dokumentárního
materiálu k výstavě, které využil i k sepsání knihy, která vyšla v roce 1987 pod
názvem "100 let organizované tělovýchovy v Ústí nad Orlicí".
Přesto,
že František Stránský svojí aktivní sportovní kariéru zakončil na sletových
závodech již v roce 1938 zůstal sportu a tělovýchově věrný celý život. Věnoval
se především výchově mladé sportovní generace. Jeho zásluha o rozvoj sportu,
zejména atletiky v našem městě byla oceněna Městským úřadem v Ústí nad Orlicí,
který jej 12. října 1995 jmenoval čestným občanem města Ústí nad Orlicí.
František
Stránský zemřel v Ústí nad Orlicí 4. dubna 1999.
19. září 1985 zemřela v Praze umělecká fotografka, ústecká
rodačka
Emila
(Emilie) MEDKOVÁ, rozená Tláskalová.
Studovala
Grafickou školu v Praze, kterou však dokončila až po osvobození v roce 1946. V
letech 1944 - 1945 byla "totálně nasazena" ve společnosti Pragofilm na
Barrandově. V roce 1947 nastoupila jako fotografka do Ústavu lidské práce, kde
působila až do roku 1962. V roce 1951 se provdala za jednoho z nejlepších
českých malířů Mikuláše Medka.
Společně s manželem se stala členkou pražské skupiny surrealistů, kterou
vedl Karel Teige. Skupina
vydávala měsíčně ineditní sborník v
jediném exempláři s názvem "Znamení zvěrokruhu". Srpnové číslo v roce 1951 Lev
obsahoval 21 fotografií Emily Medkové. V roce 1963 nastoupila jako fotografka v
Psychologickém ústavu Karlovy university, kde pracovala až do roku 1973, kdy
odešla a pečovala o nemocného manžela. Po smrti Mikuláše Medka se zapojila opět
do spolupráce se Surrealistickou skupinou.
Emila
Medková podnikla řadu inspirujících zahraničních cest, nejbohatší byla cesta do
Francie a Janova.
V
roce 1982 Emila Medková vážně onemocněla a pracovala pouze doma. Krátce před
svoji smrtí se ještě osobně podílela na poslední autorké výstavě v pražské
Fotochemě.
Dílo
Emily Medkové je pokládáno za jednu z největších hodnot naší poválečné výtvarné
fotografie. Kolekci jejich fotografií z cesty do Francie měla možnost ústecká
veřejnost vidět v roce 1997 na výstavě Městského muzea Sny a skutečnosti
Jindřicha Štyrského.
Zemřela
v Praze 19. září 1985.
23. září 1945 se v Praze narodil sportovec, reprezentant ČSSR ve
stolním tenise Emanuel KUDRNÁČ.
Krátce po narození přišel s rodiči do Ústí nad Orlicí, odkud oba
pocházeli. Svojí sportovní kariéru zahájil již jako žák v TJ Jiskra. Začínal u
bílého sportu - tenisu, a skončil u tenisu stolního. V letech 1957 - 1959 se
stal přeborníkem okresu v tenise starších žáků, v roce 1959 přeborníkem
Pardubického kraje, získal první místo ve své kategorii v Kolíně, druhé místo v
Genšově memoriálu v Přerově, třetí místo na celostátním turnaji v Hradci Králové
a byl druhý na mistrovství republiky starších žáků v Pelhřimově.
Z Ústí odešel hned po ukončení osmé třídy k příbuzným do Prahy. Zde
odmaturoval na střední průmyslové škole spojové techniky a začal studovat na
elektronické fakultě ČVUT, obor automatizace. Byl výborným matematikem. Na
jazykové škole absolvoval kurs angličtiny.
Právě v Praze jako člen TJ Slávie VŠ dosáhl Emanuel výrazných sportovních
úspěchů. Věnoval se plně stolnímu tenisu a propracoval se v něm mezi
československou elitu. Reprezentoval Československo doma i v zahraničí, hrál na
mistrovství světa a v Poháru mistrů evropských zemí. V letech 1962 - 1968 se v
reprezentačním mužstvu zúčastnil mezinárodních mistrovství ve Francii,
Portugalsku, Anglii, Belgii, Dánsku, Maďarsku, Polsku, Bulharsku, Německu a
Jugoslávii. Na mistrovství ČSSR získal tři zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzové
medalie, v první lize mužů se umístil jako první, v roce 1965 získal titul
přeborníka Prahy, byl nositelem dvou odznaků přeborníka republiky a odznaku
první výkonnostní třídy. V letech 1963 a 1966 byl mistrem ČSSR za výkon v
přebornickém družstvu. Jeho sportovní kariéru přerušila v srpnu 1968 tragická
autonehoda.
Emanuel Kudrnáč patřil nesporně k nadějím našeho stolního tenisu. V
dobovém tisku se o něm psalo vždycky jako o odchovanci ústeckého stolního
tenisu. On sám se do Ústí pravidelně vracel ke své matce a sestře. Na ústeckém
hřbitově je také pochován.
Než
upadl v zapomenutí hrál se po jeho smrti
v Ústí nad Orlicí a potom i v pražské Slávii nějakou dobu jeho
memoriál.
Emanuel Kudrnáč byl jedním z těch mladých sportovců, kteří dělali čest
našemu městu a zaslouží si, aby se na něj v Ústí nezapomnělo.
26. září 1875 se v Ústí nad Orlicí narodil český hudebník František HORÁČEK.
Hru
na housle a zpěv studoval u Julia Kociana, otce Jaroslava Kociana. Jako mladý
chlapec působil tři roky jako vokalista brněnského jakubského chrámu. Občanským
povoláním byl technickým úředníkem v Náchodě. Zde také soukromně vyučoval hudbu
a zpěv. Je autorem knih "Národní písně pro začátečníky houslové hry" a "Hudební
nauky pro mládež".
František
Horáček zemřel v Náchodě 3. června 1962.
Jitka Melšová, knihovnice městského muzea