Ústecké kalendárium - září 2000

               

            3. září 1890 zemřel v Železném Újezdě u Blovic český hudební pedagog, ústecký rodák Julius KORÁB.       

Vystudoval Gymnázium v Litomyšli a Karlovu univerzitu v Praze. V letech 1873 - 1884 působil jako profesor klasické filologie na Gymnáziu v Plzni. Zde převzal také po Hynkovi Pallovi vyučování zpěvu.  Po odchodu z gymnázia působil v Plzni jako okresní školní inspektor. Julius Koráb svými četnými přednáškami z nejrůznějších oboru se velice významně zapojil do činnosti Literárního spolku.

Vedle knihy "Vývoj knihtiskařství a české prvotisky" ( vyšla v r. 1880), vydal společně s H. Pallou "Sbírku posvátných čtverozpěvů", která měla sloužit jako pomůcka pro vyučování zpěvu na školách, zvláště na učitelských ústavech. Obsahovala 22 mužských a 26 smíšených sborů různých autorů a vyšla v 5 sešitech  v letech 1877 - 1881.

Julius Koráb se narodil v Ústí nad Orlicí 16. února 1844.

               

            15. září 1840 zemřel v Karlsruhe houslista a hudební skladatel František PECHÁČEK.

Jeho prvním učitelem na housle byl otec, ústecký rodák František Martin Pecháček. František byl velice nadaným žákem a již ve velice útlém věku vystupoval jako solista. Ve svých šesti letech již koncertoval před císařským dvorem. V roce 1803 veřejně koncertoval se svým otcem v Praze, kde získal velký úspěch a pověst zázračného dítěte. Další hudebního vzdělání získal ve Vídni, kde např. skladbu studoval u E. A. Foerstra. Vynikal i ve hře na kytaru. Působil v divadle "An der Wien", nejprve jako koncertní mistr a později jako druhý kapelník. V roce 1818 byl jmenován prvním dvorním houslistou hannoverské kapely.  Podnikl i řadu úspěšných cest do Drážďan, Lipska a v letech 1824 - 25 po městech jižního Německa. V roce 1827 byl jmenován koncertním mistrem velkovévody badenského v Karlsruhe. V roce 1832 uskutečnil uměleckou cestu do Paříže, ale zde se očekávaného úspěchu nedočkal. Pařížané viděli v jeho hře napodobování Paganiniho a tak výsledkem  jeho  namáhavých koncertů bylo pouze zklamání. Tento jeho první neúspěch a i přílišná námaha přispěly k jeho zdravotním problémům, kterým ve svým čtyřicetisedmi letech podlehl. Pochován byl na starém hřbitově v Karlsruhe.

Jako hudební skladatel napsal okolo 40 děl. Jedná se o malé útvary pro housle a orchestr, tance a různé variace. Ve sbírkách městského muzea je uložená skladba pro housle a orchestr " Rondeau brillant" a koncertní duo pro dvoje housle "Polonaise".

František Pecháček se narodil ve Vídni 4. července 1793.

               

            17. září 1910 se v Ústí nad Orlicí narodil atlet a významný sportovní a tělovýchovný funkcionář František STRÁNSKÝ.

Se sportem začal v roce 1925 jako brankař ústeckého dorosteneckého fotbalového mužstva. Do Sokola vstoupil po prohraném přátelském zápase v házené mezi Ústím a Chocní, kdy nahradil chybějícícho hráče a dal dvě branky. Jak sám říkal: " To byl asi můj první sportovní mezník." V roce 1929 ve svých devatenácti letech byl u toho, kdy se atletika v Sokole zakládala a zůstal u ní prakticky až do svých posledních dnů. V atletice měl zejména ve sprintu osobní rekordy na takové úrovni, za které by se ještě dnes získaly body ve II. lize. V atletickém oddíle dělal předsedu, rozhodčího, trenéra, ale hlavně vyhledávače talentů. K atletice dokázal přivést celou řadu později úspěšných atletů, např. i Václava Čevonu, který do našeho města přišel v roce 1939. Pracoval i v krajském svazu atletiky jako vedoucí mládeže.

Druhým jeho nejoblíbenějším sportem bylo lyžování. Při vojákování v Žamberku objevil krásnou přírodu v okolí Říček v Orlických horách a uvědomil si možnost využívání těchto horských svahů pro lyžování. V zimě 1938 byl jedním z iniciátorů prvního autobusového lyžařského zájezdu do Říček. Po roce 1945 měl Sokol zájem na tom, získat v této oblasti nějakou chalupu, která by sloužila jako ubytovna a místo, odkud by se dalo vyjíždět do okolí. Právě zásluhou Františka Stránského se tento cíl naplnil již v lednu 1946.

Působil v lyžařském oddíle a později také v organizačním výboru Ski-interkriteria. Řadu let také pracoval ve východočeské lyžařské župě.

Byl i aktivním členem hlavního výboru TJ Jiskra a tajemníkem tělovýchovné jednoty. Měl velkou zásluhu na zajištění oslav 100 let ústecké tělovýchovy a sportu v roce 1987, kdy shromáždil ohromné množství historického a dokumentárního materiálu k výstavě, které využil i k sepsání knihy, která vyšla v roce 1987 pod názvem "100 let organizované tělovýchovy v Ústí nad Orlicí".

Přesto, že František Stránský svojí aktivní sportovní kariéru zakončil na sletových závodech již v roce 1938 zůstal sportu a tělovýchově věrný celý život. Věnoval se především výchově mladé sportovní generace. Jeho zásluha o rozvoj sportu, zejména atletiky v našem městě byla oceněna Městským úřadem v Ústí nad Orlicí, který jej 12. října 1995 jmenoval čestným občanem města Ústí nad Orlicí.

František Stránský zemřel v Ústí nad Orlicí 4. dubna 1999.

               

            19. září 1985 zemřela v Praze umělecká fotografka, ústecká rodačka  Emila (Emilie) MEDKOVÁ, rozená Tláskalová.

Studovala Grafickou školu v Praze, kterou však dokončila až po osvobození v roce 1946. V letech 1944 - 1945 byla "totálně nasazena" ve společnosti Pragofilm na Barrandově. V roce 1947 nastoupila jako fotografka do Ústavu lidské práce, kde působila až do roku 1962. V roce 1951 se provdala za jednoho z nejlepších českých  malířů Mikuláše Medka. Společně s manželem se stala členkou pražské skupiny surrealistů, kterou vedl  Karel Teige. Skupina vydávala  měsíčně ineditní sborník v jediném exempláři s názvem "Znamení zvěrokruhu". Srpnové číslo v roce 1951 Lev obsahoval 21 fotografií Emily Medkové. V roce 1963 nastoupila jako fotografka v Psychologickém ústavu Karlovy university, kde pracovala až do roku 1973, kdy odešla a pečovala o nemocného manžela. Po smrti Mikuláše Medka se zapojila opět do spolupráce se Surrealistickou skupinou.

Emila Medková podnikla řadu inspirujících zahraničních cest, nejbohatší byla cesta do Francie a Janova.           

V roce 1982 Emila Medková vážně onemocněla a pracovala pouze doma. Krátce před svoji smrtí se ještě osobně podílela na poslední autorké výstavě v pražské Fotochemě.

Dílo Emily Medkové je pokládáno za jednu z největších hodnot naší poválečné výtvarné fotografie. Kolekci jejich fotografií z cesty do Francie měla možnost ústecká veřejnost vidět v roce 1997 na výstavě Městského muzea Sny a skutečnosti Jindřicha Štyrského.

Zemřela v Praze 19. září 1985.

               

            23. září 1945 se v Praze narodil sportovec, reprezentant ČSSR ve stolním tenise Emanuel KUDRNÁČ.

            Krátce po narození přišel s rodiči do Ústí nad Orlicí, odkud oba pocházeli. Svojí sportovní kariéru zahájil již jako žák v TJ Jiskra. Začínal u bílého sportu - tenisu, a skončil u tenisu stolního. V letech 1957 - 1959 se stal přeborníkem okresu v tenise starších žáků, v roce 1959 přeborníkem Pardubického kraje, získal první místo ve své kategorii v Kolíně, druhé místo v Genšově memoriálu v Přerově, třetí místo na celostátním turnaji v Hradci Králové a byl druhý na mistrovství republiky starších žáků v Pelhřimově.

            Z Ústí odešel hned po ukončení osmé třídy k příbuzným do Prahy. Zde odmaturoval na střední průmyslové škole spojové techniky a začal studovat na elektronické fakultě ČVUT, obor automatizace. Byl výborným matematikem. Na jazykové škole absolvoval kurs angličtiny.

            Právě v Praze jako člen TJ Slávie VŠ dosáhl Emanuel výrazných sportovních úspěchů. Věnoval se plně stolnímu tenisu a propracoval se v něm mezi československou elitu. Reprezentoval Československo doma i v zahraničí, hrál na mistrovství světa a v Poháru mistrů evropských zemí. V letech 1962 - 1968 se v reprezentačním mužstvu zúčastnil mezinárodních mistrovství ve Francii, Portugalsku, Anglii, Belgii, Dánsku, Maďarsku, Polsku, Bulharsku, Německu a Jugoslávii. Na mistrovství ČSSR získal tři zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzové medalie, v první lize mužů se umístil jako první, v roce 1965 získal titul přeborníka Prahy, byl nositelem dvou odznaků přeborníka republiky a odznaku první výkonnostní třídy. V letech 1963 a 1966 byl mistrem ČSSR za výkon v přebornickém družstvu. Jeho sportovní kariéru přerušila v srpnu 1968 tragická autonehoda.

            Emanuel Kudrnáč patřil nesporně k nadějím našeho stolního tenisu. V dobovém tisku se o něm psalo vždycky jako o odchovanci ústeckého stolního tenisu. On sám se do Ústí pravidelně vracel ke své matce a sestře. Na ústeckém hřbitově je také pochován.

Než upadl v zapomenutí hrál se po jeho smrti  v Ústí nad Orlicí a potom i v pražské Slávii nějakou dobu jeho memoriál. 

            Emanuel Kudrnáč byl jedním z těch mladých sportovců, kteří dělali čest našemu městu a zaslouží si, aby se na něj v Ústí nezapomnělo.

               

            26. září 1875 se v Ústí nad Orlicí narodil český hudebník František HORÁČEK.

Hru na housle a zpěv studoval u Julia Kociana, otce Jaroslava Kociana. Jako mladý chlapec působil tři roky jako vokalista brněnského jakubského chrámu. Občanským povoláním byl technickým úředníkem v Náchodě. Zde také soukromně vyučoval hudbu a zpěv. Je autorem knih "Národní písně pro začátečníky houslové hry" a "Hudební nauky pro mládež".

František Horáček zemřel v Náchodě 3. června 1962.

 

                                                                        Jitka Melšová, knihovnice městského muzea