Ústecké kalendárium - listopad 1999
 

orthopedic pain management

10. listopadu 1909 zemřel v Chrudimi pedagog, muzikant a hudební skladatel, ústecký rodák Alois HNILIČKA.

Narodil se 21. března 1826 v rodině ústeckého učitele Františka Hniličky. První základy hudebního vzdělání získal u svého otce. Hrál na housle, na klavír a zpíval. Zpíval svým dětským sopránem tak dobře, že byl ve svých 10 letech přijat jako fundatista do augustiánského kláštera v Brně, kde současně studoval na nižší reálce. Zatím co jeho spolužákovi J.L. Lukesovi se stal zpěv životním osudem, ztratil Alois v době dospívání svůj hlas natolik, že se už v roce 1840 vrátil do rodného Ústí. Přesto, že v době brněnskéhoho pobytu získal značnou dokonalost ve hře na housle, věnoval se doma, pod otcovým vedením, hře na varhany a různé dechové nástroje. V roce 1843 odjel do Prahy. Zde navštěvoval Vzornou hlavní školu na Malé Straně. Současně byl i žákem varhanické školy za ředitelování K. F. Píče a pod vedením profesora F. Blažka. O velikosti talentu A. Hniličky svědčí skutečnost, že již ve 2. ročníku získal třetí cenu v soutěži žáků školy. Není proto divu, že mu bylo svěřeno zastupování varhaníka v klášteře v Emauzích, který byl jedním ze středisek pražského hudebního a kulturního života své doby. V roce 1845 však Alois Hnilička Prahu opustil a podle otcova přání absolvoval jednoroční učitelský kurs v Hradci Králové. Stal se podučitelem a varhaníkem v Mladkové, Heřmanicích, České Rybné, Dolní Čermné, Žamberku a od roku 1847 ve svém rodném Ústí nad Orlicí. Dostupné prameny neuvádějí, kde Alois Hnilička studoval skladbu, avšak již během učitelského kurzu v Hradci Králové se objevili jeho první vlastní skladby. Po dokončení studia věnoval skladbě veškerý volný čas. Velmi pozorně se zajímal o díla Haydna, Mozarta a Beethovena. Zvláště Haydn vyhovoval jeho mentalitě. Byl patrně mocnou inspirací k prvnímu českému oratoriu "Ztracený ráj" op. 14 s textem zpracovaným heřmanickým farářem Antonínem Lukeslem, podle básně slavného anglického spisovatele J. Miltona. Skladba byla pod taktovkou mladého, teprve 24 letého autora provedena 16. září 1851 v Ústí nad Orlicí. Další Hniličkova tvorba obsahovala různé církevní skladby a skladby pro komorní soubory a kvarteta. Všechny skladby vzbudily značnou pozornost v pražském hudebním světě. V roce 1858 byla v Praze provedena první Hniličkova symfonie D - dur op. 52. Pochvalné kritiky v časopise Lumír označily autora jako skutečný talent a cit. " ... a nemýlíme se tvrdíce, že by symfonie jeho za časů Haydnových velké podivení vzbudila."

Zvláštní cenu obdržel za kantátu k slavnosti založení Národního divadla v Praze a za slavnostní sbor k odhalení pomníku Josefa Jungmana. Zvláštní vyznamenání se mu dostalo ve Vysokém Mýtě 19.7.1863, kdy jeho skladbu pro mužský sbor "Lovecká" řídil sám Bedřich Smetana.

V roce 1863 přijal Alois Hnilička místo varhaníka a kapelníka v Chrudimi. Na své rodné město nikdy nezapoměl. Vřelý a upřimný vztah k ústecké Cecilské hudební jednotě a k městu projevil svými skladbami, komponovanými k slavnosti 100. výročí založení této Jednoty v roce 1903 a svými dvěma posledními skladbami, které byly v Ústí nad Orlicí provedeny 22. listopadu 1909. Alois Hnilička složil celkem 216 hudebních skladeb. Několik jeho skladeb je uloženo ve sbírkách městského muzea.Jménem Aloise Hniličky je pojmenovaná jedna z ústeckých ulic.

 

16. listopadu 1924 zemřel v Příbrami pedagog, malíř a ilustrátor Jan KOBRLE.

Narodil se 2. srpna 1850 v Lomnici nad Popelkou, kde začal chodit do školy, tu však dokončil na německé hlavní škole v Jablonci nad Nisou. Potom absolvoval tři třídy reálné školy v Jičíně. V roce 1866 začal studovat na učitelském ústavu v Hradci Králové, který ukončil v roce 1868 s podučitelským vysvědčením. Zkoušku způsobilosti vykonal v roce 1871 v Praze a obdržel vysvědčení pro obecné školy. Působil jako učitel na farní škole v Koclířově u Dvora Králové, potom v Nekoři a v Žamberku. V roce 1874 se stal učitelem na ústecké škole a 6. 12. 1886 byl přidělen na ústeckou dívčí školu. Po čtyřicetileté službě odešel v roce 1909 do penze a později se z Ústí nad Orlicí odstěhoval. Kromě svého učitelského povolání se velmi intenzivně věnoval malování. Maloval především akvarely. Ve svých obrázcích zachytil tehdejší malebná zákoutí našeho města a jeho okolí. Ve sbírkách městského muzea je uloženo dvacet šest originálních kreseb.

22. listopadu 1824 se v Ústí nad Orlicí narodil přední český buditel období národního obrození, český pěvec Jana Ludevít LUKES.

Narodil se jako syn chudého tkalce v domě v dnešní Lukesově ulici čp. 313. V matrice 2067 na straně 147 je zápis, že toho dne se narodil Jan Evangelista Lukesle. Jeho prvním učitelem hudby byl František Hnilička, který mu zprostředkoval i gymnaziální studia v Brně. Lukes zde bydlel v klášteře jako kostelní zpěváček zadarmo. Nezaviněný nezdar ve studiích, způsobený neznalostí němčiny a ústrky a protivenství německých učitelů a žáků dohnaly Jana k útěku do Vídně, kde se uchytil jako obuvnický učeň. Ale otec si pro něho záhy přijel a posadil jej doma za stav. Mladému tkalci se začalo brzy stýskat po vzdělání. Odešel znovu do Brna, kde dokončil úspěšně studia filosofie a následně do Vídně, kde vystudoval práva. Spolu s právy studoval i zpěv u slavného tenoristy Bononiho a na Akademii der Tonkunst. Vedle toho studoval italštinu a herectví. Po ukončení studií se rozhodl pro uměleckou dráhu. Již první vystoupení na scéně olomoucké německé opery mu přineslo velký úspěch. Za necelý rok byl Lukes uveden kapelníkem pražského stavovského divadla Fr. Škroupem do Prahy, kde si získal největší popularity svým "Dráteníkem". I zde se projevil jeho příslovečný výrazný národnostní postoj, který již předtím několikrát projevil. Např. již tím, že si své jméno Lukesle počeštil na LUKES a křestní jméno Evangelista změnil na slovanské LUDEVÍT. Lukesův hlas nebyl příliš mohutný, ale byl měkký, poddajný, lahodně zabarvený a podmanivý zvláštní vnitřní hřejivostí. Po třech letech opustil Lukes divadelní dráhu. V roce 1860 se oženil a začal pracovat jako sládek pivovaru u svého tchána v Praze. Láska ke zpěvu jej však neopustila, následují rok společně s K. Bendlem a F. Hellerem založil zpěvácký spolek" Pražský Hlahol" a stal se jeho sbormistrem. Po úspěšných zájezdech především po Čechách a Moravě byl v roce 1867 angažován do Prozatímního divadla, jehož kapelníkem byl tehdy Bedřich Smetana. Ten mu hned svěřil roli Warnemana v Branibořích, titulní roli ve svém Daliboru a Jeníka v Prodané nevěstě.

V roce 1873 po odchodu na odpočinek se stal Jan Ludevít Lukes učitelem operní školy při českém divadle, kterou založil B. Smetana. Škola měla však krátké trvání a po jejim zániku založil Lukes vlastní operní školu, ze které vyšla celá nová pěvecká generace (A. Vávra, F.Broulík, J. Reinlová aj.).

Janu Ludevítu Lukesovi se dostalo v Praze, ale i v zahraničí vysokých uznání a poct. Ani město Ústí nad Orlicí nebylo výjimkou. Jeho jméno nesl zpěvácký spolek LUKES, ulice ve které se narodil a na jeho rodný dům byla v říjnu 1949 umístěna pamětní deska. Ve sbírkách městského muzea je mj. uložen i pohár, který obdržel po historické premiéře "Dalibora" 16. května 1868 za vytvoření titulní role a životopisná kniha s názvem Za uměním, kterou napsal ústecký rodák F. J. Andrlík.

Jan Ludovit Lukes zemřel v Praze 24. února 1906 a pochován je na ústeckém hřbitově.

24. listopadu 1989 zemřela v Ústí nad Orlicí dlouholetá kronikářka města Gusta DOSTÁLOVÁ.

Gusta Dostálová pracovala dlouhá léta jako dopisovatelka Ústeckého kulturního zpravodaje, Jiskry Orlicka, Pochodně a mnoha dalších novin. Pracovala v Českém svazu požární ochrany a od roku 1978 až do své smrti působila jako kronikářka města. Její zásluhou je fond městského muzea obohacen fotodokumentací života města Ústí nad Orlicí v sedmdesátých a osmdesátých letech.Gusta Dostálová se narodila 21. července 1924 v Loděnici u Moravského Krumlova.

28. listopadu 1939 zemřel v Ústí nad Orlicí učitel a spisovatel František J. ANDRLÍK.

Narodil se 21. září 1852 v Poličce, kde jeho rodiče vlastnili menší hospodářství a později střižní obchod. Po vychození obecné školy a německé reálky dali jej rodiče na český ústav pro vzdělávání učitelů v Hradci Králové. První místo podučitele nastoupil v roce 1872 ve Výprachticích. Do Ústí nad Orlicí přišel v roce 1873, kdy přijal místo učitele ještě ve staré škole v Kostelní ulici. V Ústí vyučoval plných 39 roků. František Andrlík našel zálibu v psaní výchovných a vzdělávacích článků a povídek pro mládež, které zasílal do různých časopisů. Záhy si získal mezi nakladateli jméno a postupně začali vycházet jeho první díla. František J. Andrlík vydal 84 knih pro děti, z nich je 59 původních a 25 překladů (překládal z němčiny, angličtiny a bulharštiny) a 18 původních knih pro dospělé. Ve sbírkách městského muzea je uložena pouze jediná a to "Za uměním", která dospívající mládeži přibližuje život ústeckého rodáka, českého pěvce Jana Ludevíta Lukese a povídka "V nesnázi" otištěná v časopise Matice dívek v roce 1887.

U příležitosti jeho osmdesátých narozenin mu městská rada v Ústí nad Orlicí udělila Čestné občanství města. František J. Andrlík zemřel ve vysokém věku a urna s jeho popelem je uložena na hrobě jeho manželky na ústeckém hřbitově.

Jeho jménem byla pojmenovaná jedna z ústeckých ulic.

Jitka Melšová, knihovnice městského muzea