22. června 1900 se v Hlinsku v Čechách narodil malíř, grafik a pedagog Václav SKÁLA.
V letech 1915 - 1924 studoval u prof. Hofbauera a Kysely na umělecko-průmyslové škole v Praze. V roce 1932 nastoupil jako učitel kreslení na Střední průmyslovou školu textilní v Ústí nad Orlicí, kde vyučoval až do roku 1950. Následně pracoval jako návrhář a propagační pracovník v podniku Perla v Ústí nad Orlicí.
Maloval podobizny, figurální a dekorativní obrazy a krajiny. V grafice užíval především dřevorytů a linorytů. Motivy čerpal nejenom z rodného Hlinska, ale i z Ústí nad Orlicí. Řada jeho obrazů pochází i z jeho studijní cesty na Slovensko. Ústecké veřejnosti bylo jeho dílo představeno na Ústeckém salónu v roce 1947 a 1948. 
Václav Skála se aktivně zapojil v odboru Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí, kde především svým výtvarným uměním přispíval na propagaci klubu i města Ústí nad Orlicí. Např. jeho perokresba Janderovy chaty na Andrlově chlumu po přístavbě tvořila od roku 1942 součást záhlaví časopisu “Z Ústí n. Orlicí a z hor Orlických ”, perokresba Janderovy chaty byla vydána KČT jako dopisnice atd. 

23. června 1915 zemřel v Ústí nad Orlicí učitel a první “dějepisec” města Emanuel Karel ZEINER.
E. K. Zeiner se narodil 2. prosince 1851 v Litomyšli v domě čp. 398, což byl hostinec “V ráji” na Horním předměstí. V roce 1860 odešel s rodiči do Řepník, kde byl jeho nevlastní bratr Gustav farářem. Zde navštěvoval obecnou školu. V letech 1864 - 1871 studoval Gymnázium v Litomyšli. Mezi jeho učitelé patřili např. manžel spisovatelky Terezy Novákové, profesor Josef Novák, prof. Durdík, prof. August Sedláček aj. Neutěšitelné rodinné finanční poměry, kdy zůstal po smrti otce sám s matkou, byly nejhlavnějším důvodem toho, že vstoupil po maturitě do Hradeckého kněžského semináře. Po prvním roce studií, kdy o prázdninách poznal mladičkou dívku, zjistil, že kněžský stav pro něho nebude to nejlepší, seminář opustil a nastoupil dráhu učitele. Prvním místem byla Budislav u Proseče, následovala Zhoř u České Třebové a nakonec Ústí nad Orlicí. Po složení zkoušky způsobilosti pro školy měšťanské z oboru gramatického a historického v roce 1874 byl jmenován učitelem na nově zřízené chlapecké měšťanské škole v Ústí nad Orlicí. Ústí se mu stalo novým trvalým domovem. V roce 1875 se oženil s Marií Vondrovou, dcerou po letohradském překupníku s obilím a moukou Antonínu Vondrovi. Po smrtí její matky, kdy Marie zdědila poměrně slušný majetek, si manželé Zeinerovi zakoupili dům v Hylvátské ulici (dnešní ul. T.G. Masaryka) č.p. 112. 
Když přišel do Ústí nad Orlicí, vládly zde ještě “starosvětské” poměry a mladý učitel se musel sám domáhat význačnějšího postavení a vlivu ve veřejném životě. E. K. Zeiner se svojí cílevědomou prací postupně stal členem obecního i okresního zastupitelstva a pracoval téměř ve všech místních spolcích. Kupředu se dostával i jako historik, a to nejen jako historik místní, nýbrž ve šlépějích svého staršího kolegy, kosteleckého rodáka Františka Jana Zoubka i jako komeniolog a dokonce i jako srovnávací jazykozpytec v onomastice a etymologii. V roce 1893, kdy se v Praze chystala národopisná výstava, byl ustanoven okresním důvěrníkem a podával rozsáhlé zprávy zvláště pro jazykový odbor. Bylo mu svěřeno na Ústecku a Lanškrounsku vyznačení česko-německé jazykové hranice. Sbíral také i zvláštnosti lidové mluvy.
Po otevření Národního divadla v Praze byl E. K. Zeiner jmenován jednatelem komitétu na zajištění zvláštního divadelního vlaku do Prahy. Město Ústí nad Orlicí přispělo na stavbu Národního divadla částkou 1500 zl.. Vlak byl skutečně v roce 1884 vypraven a ústecká veřejnost viděla představení “Sen noci Svatojánské” a “Aidu” se slavnou zpěvačkou Turolou. 

Po celé vlasti propagoval pověst města Ústí nad Orlicí jako krásného a příjemného letoviska a sám letním hostům odstarával byty ( v roce 1883 např. české slavné tragédce Sklenářové-Malé). Rád dělal průvodce návštěvníkům města, zvláště studentům a školním výpravám.
Krátce po příchodu do Ústí nad Orlicí zpracoval a v roce 1880 vlastním nákladem vydal u Karla Rathouského v Rychnově nad Kněžnou knihu “Města Ústí nad Orlicí dějepisné památky”, kterou věnoval “Slovutné obci města Ústí nad Orlicí ”. Toto dílo se stalo vzácnou prvotinou veškerého dějepisectví vůbec. A ve formě dějepisu zůstalo také dodnes jedinými dějinami, které vůbec Ústí nad Orlicí má. E. K. Zeiner rozdělil dějiny na dvě části: 1. část místopisnou a 2. část dějepisnou. V místopisu najdeme např. starodávné obyčeje, pověsti, ale i nejvíce ceněnou “mluvničku” odchylek od jazyka spisovného, která je specialitou právě této knihy. Jistě by ho potěšilo, že i po sto letech je jeho dílo základním pramenem pro řadu historiků, badatelů i studentů. 
Svojí všestrannou činností se Emanuel Karel Zeiner zapsal natrvalo do historie našeho města. K uctění jeho památky byla jeho jménem pojmenována jedna z ústeckých ulic.
Jitka Melšová, knihovnice městského muzea