Počátky letectví v Ústí nad Labem
V letech 1900-1910 v Ústí několikrát vzlétl balón. Jména vzduchoplavců nejsou dnes známa, dochovala se dokumentární fotografie startu balónu a především letecké snímky středu města z ptačí perspektivy. Počátky letectví v Ústí jsou provázeny neúspěchy a dokonce tragickými událostmi.Ústecký létající švec
V ulici U jeptišek č. 33 poblíž arciděkanského kostela (dům zanikl při bombardování města) žil a provozoval svou živnost na počátku století švec Konrad Puschner. Ačkoli jeho majetkové poměry nebyly příliš utěšené a ševcování mu stěží stačilo zajistit obživu, neustále sledoval všechny objevy a úspěchy v oblasti letectví. V roce 1908 se rozhodl sestrojit vlastní létací stroj pracující na principu ptačího letu, což v té době byl už značně překonaný názor. V malé dílničce na dvoře domu, v němž bydlel, po nocích a volných chvílích zhotovoval stroj, jímž chtěl pokořit vzduch. Koncem září byl již stroj hotov a Puschner se rozhodl na sv. Václava uskutečnit prvé lety na Mariánské skále. Dvaačtyřicetiletý adept letectví toho dne za četné asistence místních kluků a senzacechtivého obecenstva vynesl svůj stroj v podobě draka se dvěma mávacími křídly na Mariánskou skálu. Puschnerův létací stroj byla železná konstrukce potažená lněným plátnem. Na poli poblíž zaniklé kaple se Puschner připoutal pevně ke stroji a za velkého halasu diváků se rozeběhl prudce po poli. Přitom zuřivě mával křídly. Stroj se kupodivu vznesl, krátce plachtil, ale hned při poryvu větru dopadl tvrdě na zem. Puschner své pokusy ještě několikrát opakoval, ale jak tehdejší noviny uvádějí, si nebohý vynálezce po několika krátkých skocích natloukl nos. Puschner proto čekal na bezvětří. Učinil ještě jeden rozběh doprovázený zakrátko pádem na zem, při němž vítr a křoví létací stroj vážně poškodily, takže Puschner svých pokusů zanechal. Neúspěch svého leteckého pokusu Puschner zdůvodňoval svou chudobou, jeho přístroj vážil 15 kg díky železné kostře a vynálezce neměl prostředky na zakoupení hliníkových trubek, kterými by snížil váhu svého stroje na 7 kg. Neúspěšný vynálezce se rozhodl ve svých pokusech pokračovat, o nich však nemáme dochovány žádné zprávy.
Neštěstí při první letecké produkci v Ústí nad Labem
Stejně jako vzlety balónů lákaly lety motorových letadel ve svých počátcích obrovské davy zvědavců. První piloti se snažili kompenzovat vysoké provozní náklady leteckého provozu (před první světovou válkou stálo letadlo 8-45 tisíc rakouských korun) pořádáním veřejných leteckých produkcí, při nichž vedle předvádění různých akrobatických dovedností byli bráni nahoru první senzacechtiví movití pasažéři. V našich zemích se o rozvoj letectví před 1. světovou válkou mimo Evžena Čiháka a ing. Jana Kašpara a jiných zasloužil také trutnovský občan německé národnosti Igo Etrich. Etrichův otec Hynek zakoupil z pozůstalosti slavného průkopníka plachtění Lilienthala malý kluzák, s nímž podnikal menší zkušební vzlety. Igo Etrich studoval letectví a nejprve sestrojil několik kluzáků (jeden z nich je vystaven v Národním technickém muzeu v Praze). V roce 1908 se Etrich pokusil postavit motorové letadlo. První pokus byl neúspěšný pro použití slabého motoru Antoinette a špatné vrtule. V roce 1909 zkonstruoval nové letadlo, v němž užil motoru Daimler o výkonu 40 k. Letadlo bylo mimořádně úspěšné. V roce 1910 získalo v mezinárodní soutěži vítězství za dosaženou výšku a trvání letu. Etrich nazval letadlo TAUBE (holubice). Křídla letadla se podobala křídlům holuba. Německá firma Rumpler-Werke zakoupila od Etricha licenci na sériovou výrobu letadla a brzy bylo letadlo zavedeno do armády. Na počátku 1. světové války se Etrichovo letadlo stalo držitelem všech německých rekordů.
Právě toto letadlo bylo aktérem tragédie, která doprovázela první ústeckou leteckou produkci. V průběhu léta 1912 se v ústeckých novinách objevují výrazné inzeráty o pořádání ukázkových a vyhlídkových letů s pasažéry. Lety se měly původně konat 15. září, pak byly však přeloženy na sobotu 28. a neděli 29. září. Veřejnou leteckou produkci v Ústí pořádal jeden z nejstarších vojenských rakouských pilotů, Karl Illner, držitel rekordu přeletu Rakouska na trati Vídeň-Horn a zpět a četných cen v soutěžích. Pro leteckou produkci byla vyhlédnuta vhodná louka v prostoru dnešního sídliště Na skřivánku. Letecká komise vytyčila letovou plochu a vyznačila místa pro diváky. V rohu plochy byl postaven plátěný stan, v němž dva mechanici smontovali dovezené letadlo. V sobotu 28. září již od ranních hodin obléhaly stan hloučky zvědavců. Po obědě počet návštěvníků produkce dosáhl několika tisíc. O pořádek se starala ústecká městská policie, hasičstvo a četníci. Produkci z dálky přihlíželi i četní neplatící diváci, zejména ze sousední Mariánské skály, ale také dokonce až z Větruše. Bylo jasné počasí, slabý vítr, který vál dopoledne, se uklidnil. Diváci si se zájmem prohlíželi ladné tvary Etrichovy dvousedadlové holubice. Napětí diváků vzrůstalo.
Pilot Illner v kožené letecké kombinéze několikrát prošel letovou plochu. Konečně krátce po tři čtvrtě na čtyři byl spuštěn motor letadla. Asi po minutě chodu však náhle zhasnul, což se opakovalo ještě několikrát. Mezi diváky se šířily názory, že motor špatně funguje. Daimlerův motor o výkonu 90 k bylo však nutno předem rozehřát. Po čtvrté hodině byly doplněny nádrže benzinem a o půl páté motor znovu nastartován. Po opakovaném startováni se motor konečně rozběhl na plné obrátky, vítr od vrtule ohýbal trávu. Diváci se rozestoupili, letadlo přidržovali mechanici a hasiči. Zakrátko byl trumpetou vydán signál a odstraněny špalky brzdící kola letadla. Illner však ještě chvíli zkoušel otáčky motoru a v 16.44 dává rukou znamení a stroj se rozjel východním směrem po poli. Asi po 100 metrech se letadlo odlepilo od země a vzneslo do dvacetimetrové výše. Illner provedl elegantní otáčku doprava a letěl směrem na diváky, poté se znovu obrátil a letěl směrem na Stříbrníky. Asi po minutě a půl letu začal stroj ztrácet stabilitu a Illner se rozhodl nouzově přistát. Klesal k zemi a ve zlomku vteřiny před sebou zahlédl dvě prchající postavy. Nehodě však již nemohl zabránit. Zakrátko vzrušený dav oblehl Illnerovo mírně poškozené letadlo s několika přetrženými dráty, pod nimž leželi bez hnutí muž a žena.
Záhy bylo zjištěno, že se jedná o třiašedesátiletého starostu obce Stříbrníky Franze Rehna a jeho šestapadesátiletou manželku Marii. Oba byli na hlavě smrtelně zraněni vrtulí letadla. Žena byla mrtvá na místě, starosta zemřel i přes lékařskou péči asi za hodinu. Při vyšetřování nehody bylo zjištěno, že starosta nechtěl ani po několikerém vyzvání pořadatelů opustit svou louku s jetelinou. Pořadatelé Rehnovi nabízeli místo zdarma mezi diváky, ten však argumentoval tím, že nemá límeček a není tedy vhodně oblečen.
Pilot Illner se nervově zhroutil, byla to první nehoda, která se mu při létání přihodila. Nikdo z diváků však nehodu nedával Illnerovi za vinu. Nejednalo se o náhlé selhání motoru, podle všeho se Illnerovo letadlo dostalo do vzdušné díry, které se nad městem vyskytují, a to porušilo stabilitu letadla. Další den v neděli obklopil letadlo střežené policií ještě větší shluk zvědavců, letecká produkce se však již nekonala. Oběti prvého leteckého neštěstí v Ústí byly pohřbeny v úterý 1. října 1912.
