Jan Machalický se narodil 16. března 1853 v Sv. Mikuláši u Kutné
Hory v rodině hospodářského správce Františka Machalického a Karoliny
Machalické, rozené Vodičkové.
Nejprve vystudoval v Praze reálnou školu, po jejím ukončení pokračoval
ve studiu na hospodářské škole v Táboře. Zpočátku jako hospodářský
adjunkt, (například v Rájci na Moravě a v Nových Dvorech u Kutné
Hory), později se začal věnovat v Kutné Hoře obchodu s uhlím.
O něco později opustil střední Čechy a zamířil do Mostu, kde byl
zaměstnán jako úředník uhelných dolů a odkud byl povolán v hodnosti
poddůstojníka rakousko-uherské armády na tažení proti Bosně a
Hercegovině, na kterém z prochladnutí onemocněl a byl poslán zpět
do Čech. Roku 1880 byl přijat jako disponent u uhelného závodu
Ignatze Petschka v Ústí nad Labem.
23. května 1882 se oženil s Marií Langhansovou, 25 letou (narozena
22. května 1857), dcerou ředitele chotkovského panství v Nových
Hradech u Kutné Hory Františka Langhanse. 16. října 1918 adoptovali
spolu Marii Nachlingerovou (nar. 25. října 1891), později provdanou
Kmochovou.
5. října 1910 byla v Ústí založena odbočka České obchodní společnosti.
Jan Machalický se stal až do své smrti 28. února 1923 jejím ředitelem.
K počátkům sedmdesátých let se pojí básnická tvorba Jana Machalického.
Roku 1872 vydal vlastním nákladem u brněnské firmy Jana Burkarta
svazek svých básní pod prostým titulem "Básně Jana Machalického"
věnovaný slečně Marii Zvěřinové, a toto věnování samo napovídá
jejich mladický milostný ráz. V letech 1871-1878 Machalickému
uveřejňoval většinou drobnou milostnou lyriku písňové formy časopis
Světozor. Machalický se rovněž věnoval překladatelské činnosti,
začal překládat poezii německého básníka Roberta Hamerlinga. Tak
roku 1874 překládal "Krále Sionského" a roku 1877 "Ahasvera
v Římě". Jeho překlady však nedosáhly úrovně dalšího Hamerlingova
překladatele Jaroslava Vrchlického.
Machalický udržoval po celou dobu svého života styky s představiteli
českého kulturního a literárního života. V roce 1896 se stal po
složení příspěvku 100 zl. "zakládajícím" členem "Spolku
českých spisovatelů belletristů Máj v Praze", jak o tom může
svědčit torzo jeho dochované korespondence. Machalický finančně
podporoval některé české literáty a především jim za výhodné ceny
zprostředkoval dodávky hnědého uhlí ze severních Čech. Až do své
smrti patřil mimo jiné k osobním přátelům Josefa Thomayera.
Z dnes už zcela zapomenuté Machalického básnické tvorby se dodnes
udržela ve formě zlidovělé písně jeho původní báseň z roku 1872
"Byla noc tichá májová".

Prameny
Archiv města Ústí nad Labem, fond Písemná pozůstalost Jana
Machalického