Adolf Mayer a František Hladík čestnými občany města Ústí nad Labem

Adolf Mayer se narodil 22. března 1915 v Ústí nad Labem a se svými rodiči provozoval v Bílinské ulici obchod s kůžemi. Po absolvování vojenské prezenční služby odešel do zahraničí a přihlásil se do československé armády na Středním východě. Po absolvování pouštního tažení sloužil v hodnosti četaře v tankovém praporu umístěném ve Velké Británii. Po spojenecké invazi do Francie se účastnil obléhání přístavu Dunkerk. Jako velitel tanku se vyznamenal během útoku 8. října 1944, během něhož zneškodnil několik opevněných bodů nepřítele. Armádu opustil v prosinci 1945 jako nadporučík. Jeho posledním zařazením byla funkce styčného důstojníka mezi československou a americkou armádou.  

Po válce se vrátil do Ústí nad Labem. Rodinný podnik Mayerových zničilo bombardování v dubnu 1945. Přesto v letech 1946–1949 opět žil a podnikal v Ústí nad Labem. Na počátku roku 1949 je tehdejší úřady křivě obvinily z „provozování černého obchodu a pletich“, načež opustil Československo. Usadil se v izraelském městě Beer Sheva, kde žil až do své smrti dne 27. června 1994.  

Adolf Mayer byl morálně a politicky rehabilitován rozkazem ministra vnitra ČSFR v únoru 1992. Při té příležitosti byl též povýšen do hodnosti majora ve výslužbě. Je dvojnásobným nositelem Československého válečného kříže 1939, dále medailemi za zásluhy či chrabrost. Vedle toho je nositelem i několika britských vojenských vyznamenání. 

František Hladík se narodil 22. října 1907 v Jaroměři. Po absolvování školní docházky se vyučil pekařem. Vojenskou prezenční službu absolvoval na přelomu 20. a 30. let 20. století. Před válkou pracoval jako obchodní zástupce švédské firmy Electrolux.  

Několik měsíců po okupaci Česka odešel z vlasti, aby se stal členem zahraničního odboje. Přes Sýrii a Egypt dobrodružně doputoval do Francie, kde se v řadách československé armády zúčastnil ústupových bojů. Po kapitulaci uvízl v neokupované části Francie a připojil se k místním odbojářům (Maquis). Po invazi se spolu s partyzány zapojil do ostrých bojů proti nacistům. V hodnosti seržanta vedl družstvo a v údolí řeky Rhôny byl raněn. Od podzimu 1944 už bojoval při osvobozování země v řadách pravidelné francouzské armády. Od února 1945 do konce války pracoval jako tlumočník pro americkou armádu v Paříži. Po návratu do Čech vážně uvažoval o možnosti žít ve Francii, ale krátce nato přijal nabídku firmy Electrolux vést pobočku firmy v Ústí nad Labem. V roce 1947 se zde oženil a natrvalo usadil. V Ústí pak pracoval jako úředník v podniku Oděvy. Byl nadšeným turistou a fotografem. Zemřel 7. května 1991.  

František Hladík je nositelem řady francouzských válečných vyznamenání, například válečného kříže 1939/1940 s bronzovou hvězdou, kříže bojovníka 1939/1940, válečného kříže 1939/1945 s hvězdou, kříže dobrovolné vojenské služby či zlatého stupně medaile za válečné zranění.